Jste zde

S kořeny v zemi a větvemi v cloudu. „Tree over IP“ ořežeme na TOIP

S tradičním „uzemněním“ si naše stromy vystačily již od pradávna. Ne však my. Kořenový systém sice může být „propojený“ dokonale, ale na naše IPv8 přece nemá. Možná však déle odolá EMP.
Na blízkou budoucnost ovládanou internetem věcí (IoT) můžeme pohlížet různou optikou. A taky přes různé filtry. Mohamed Abousena, který se v informačních technologiích pohybuje na profesionální úrovni, sundává růžové brýle a na blogu Cisco vkládá minulý týden příspěvek „Internet of Things (IoT) and our future“. Projdeme si jej spolu s ním...
 
Co když se lednička jednoho dne odmítne otevřít, protože si v mé mysli přečte o touze po čokoládě a shledá, že mám nadváhu? A další den mě auto místo domů zaveze před místní posilovnu, neboť při kontrole časového rozvrhu najde volné okno. Vyhodí mě ven se slovy „běž cvičit, tvá nadváha užírá z mého paliva a podvozek takto nedožije příštího léta“? V tuto chvíli snad trochu nadnesené, následující čtyři pečlivě zvolené oblasti již o něco méně:
 
  • hodně věcí na mnoha adresách,
  • stromy rostou, zvířata se pasou – a elektronika s nimi,
  • kéž by to dávalo smysl a mohl jsem si to ještě dovolit,
  • závislostí a posedlostí dlážděná cesta do pravěku.
 
Okamžik, kdy množství zařízení připojených k internetu převýšilo počet lidí na Zemi máme ještě v živé paměti. V roce 2020 se pak toho propojeného očekává na 25 miliard. Čísla jsou to pěkná, což o to, ale máme – li využít plného potenciálu IoT, budeme podle všeho potřebovat mnohem více adres, než jsme dosud předpokládali. IPv6 si poradí s 340,282,366,920,938,463,463,374,607,431,768,211,456 z nich a my si dosud mysleli, že to pro IoT může i stačit. Ale co zítra, kdy již jednu IP adresu nemusí mít celá skupina čidel dohromady? A pak hned ten další den.
 

Prát se bude. Ale s kým?

  • Výrobci se nechávají slyšet, že většinu zařízení připojíme k internetu již brzy. Ale opravdu musíme mít všechno okolo sebe on-line? Tak třeba pračka – proč ta by se měla někam připojovat? Úspora pracího prostředku nebo jen prostředek, jak si někdo pořádně namastí kapsu na desetinásobné ceně? Má – li IoT splnit účel a dále růst, musí být propojená zařízení cenově dostupná i pro běžného smrtelníka, který si je tak může zakoupit, místo aby o všem pouze snil. A pro kolik lidí je v dnešní době luxusem jen ta obyčejná, automatická?
Pokračujeme příkladem ze zemědělské výroby, kdy místo jedné meteostanice pro celý ovocný sad vybavíme vlastním propojeným zařízením s celou řadou senzorů raději hned každý strom. Co kmen, to IP adresa – a sadař, vesele koukající do monitoru. Podobných „vychytávek“ si navymýšlíme celou řadu, přičemž některé z nich se již osvědčují. Tak třeba jednoduchých bezdrátových čidel k hlášení teploty skotu a včasné detekci případných zdravotních problémů již některé dobytčí farmy využívají (na HW.cz čtěte též Přidej cívku a čipuj, ATA5575M2 sedne krávě i rybám nebo Na útěku zastaví zloděje i želvu. Rychlé vlny vidí i za roh). V budoucnu tak třeba bude každá kráva nosit své vlastní výpočetní zařízení a potřebovat přitom osobní IP adresu. Říkají vám něco zkratky technologií jako jsou COIP (Cattle over IP, „cattle“ – dobytek, pozn. red.), TOIP (Tree over IP) nebo POIP (Pet over IP)? Možná již brzy budou. A bude nám stačit IPv6 nebo již stojíme frontu na IPv8? Napočítáme v cíli 512 nebo raději hned 1 024 bitů? Kdo ví...
 
Dopravní světla nebo kávovar napájet umíme, s našimi x-nohými miláčky nebo x-letými stromy to však bude o poznání horší. Vždyť také mobilita stále zůstává jednou z hlavních otázek IoT. Naštěstí zde máme naše obnovitelné zdroje – zvířeti sedne PV panel, do koruny stromu zase připevníme malou větrnou turbínku. A jde se na „věc“!
 
Internet věcí bude nepochybně zvyšovat naši každodenní závislost na strojích a dále prohlubovat stále větší „posedlost“ informačními technologiemi. Je to jen neškodná zábava? A jak moc je vlastně nebezpečná? Budoucí generace se budou probouzet do světa odkázaného na stroje. Co se však stane, když vstanu a zjistím, že vše najednou selhalo díky přírodní katastrofě nebo cílenému útoku? Elektromagnetický puls (EMP) dokáže naši milou elektroniku usmažit a poslat celou společnost zpátky do doby kamenné. Máme se bát? A čeho? Autor uzavírá známou myšlenkou o překotně se měnícím světě těchto dnů, kdy člověk, který říká že něco nejde, bývá obvykle vyveden z omylu právě tím, kdo tak již běžně činí. Zatím naštěstí jen v představách.
 
Původní článek (angl.) naleznete zde, celý blog pak tady: http://blogs.cisco.com/.
 

 

Hodnocení článku: