Jste zde

Nezůstanem na suchu. 3D technologie vrací auta zpět na vodu

Alespoň u vozu Amphicar z roku 1964 a jeho nedávné rekonstrukce převodovky lodních šroubů to platí beze zbytku. Těsnost veteránského obojživelníku prověřovala sama brněnská přehrada.
3D skenování, modifikace geometrie, 3D tisk master modelu, silikonová forma a voskový odlitek, simulační software pro ověření správného vtokového systému, hrubý odlitek metodou přesného lití, obrobení funkčních ploch a rozměrová kontrola. V projektu Amphicar se efektivně upotřebilo hned několik moderních technologií s trojkou ve svém názvu.
 
 

Skeny, tisky, simulace

 
Nejprve byla původní převodovka naskenována 3D optickým skenerem ATOS. Skenovaný díl tak získal digitální podobu a bylo možné s ním dále provádět analýzy a měření. V softwaru Tebis byla poté provedena modifikace geometrie s cílem ovládat nezávisle na sobě lodní šrouby a zlepšit tak ovladatelnost auta ve vodě. Dále se na 3D tiskárnách Stratasys i Voxeljet vytiskly master modely. Ty posloužily nejen jako model pro silikonovou formu, což urychluje výrobu v případě více kusů, ale byly použity i přímo pro obalení a vypálení ze skořepiny.
 
 
Výroba se neobešla ani bez simulace tuhnutí a lití kovu do skořepiny, aby se následně vytvořil hrubý odlitek. Pro urychlenou výrobu slévárenské skořepinové formy se využívá systém Cyclone od společnosti MK Technology, který umožňuje také vysokorychlostní sušení, a tím urychlí výrobu formy v řádu několika hodin, místo dnů. Funkční plochy byly potom obrobeny opět prostřednictvím softwaru Tebis. Na závěr ještě proběhla rozměrová kontrola 3D optickým skenerem.
 
 

Půl století poté

 
Amphicar je obojživelný osobní automobil stejnojmenné německé automobilky vyráběný v letech 1961 - 1968. Zkonstruován byl nejprve pro potřeby německého Wehrmachtu. První prototyp byl představen na autosalonu v Ženevě v roce 1958, sériová výroba pak začala v roce 1961 a probíhala až do roku 1968. Celkem bylo vyrobeno 3 878 kusů a odbyt těchto vozidel byl předpokládán zejména v USA.
 

 
Motor, použitý z vozu Triumph Herald, byl umístěn vzadu a poháněl zadní nápravu. Pokud se vůz pohyboval ve vodě, byl pohon přenášen na dva lodní šrouby. Automobil nebyl vybaven kormidlem a směr jízdy ve vodě ovlivňovalo natočení předních kol. Vozidlo dosahovalo maximální rychlosti 110 km/h po souši a 12 km/h na vodě.
 
Na vybrané 3D technologie a jejich možnosti se blíže podíváme v některém z dalších článků na HW.cz.
 
 
MCAE Systems
 
 
Hodnocení článku: