Jste zde

Telex - jak to fungovalo a funguje

Popis historického předchůdce faxu s nabídkou na konstrukci jeho modernější

obdoby.

Málokterá společnost má dnes na vizitkách uveden TELEX. A přitom ještě před nějakými dvaceti lety to byla naprosto běžná věc, požární ochrana, policejní centrály, nemocniční a dopravní dispečinky, společnosti zabývající se importem a exportem (například známý CENTROTEX) a mnoho dalších se honosilo vlastní přípojkou telexové sítě. Dnes už málokdo ví, co to vlastně bylo. V době vysokorychlostních modulovaných přenosů po běžných telefonních linkách, lokálních okruzích a dokonce i po silnoproudé rozvodné síti necítíme potřebu používat dálnopis. Důvod proč je jasný, vzhledem k jeho nevýhodám.

Co to vlastně bylo? Dálnopis byl první průkopník automatických datových přenosů na velké vzdálenosti. Zvláště v našich končinách byl tento vynález velmi oblíben. Ale měl své nevýhody. U nás nejčastější koncový přístroj T100, vyráběný v licenci Siemens zbrojovkou Brno, byla velká železná bedna o velikosti asi tří psacích strojů a celkovou hmotností něco pod 20kg (podle vybavení). Elektroniky v něm bylo pomálu, vlastně téměř žádná, asi 3 spínače, 4 tlumivky a jeden motor na 220V. Jinak bylo vše řešeno mechanickými převody a šoupaty, kdy přednastavením 5ti děrovaných šablon došlo k vygenerování znakového kódu. Jeden znak měl 5 bitů, což na abecedu nestačilo a proto bylo třeba rozdělit provoz do dvou módů - abecední a číselně-znakový. Jednotlivé impulzy byly tvořeny zkraty na lince o napětí 60-120V DC s proudem 30mA, čili stejně, jako pulzní volba na starších telefonních přístrojích. K připojení se používal buďto okruh se čtyřmi vodiči a souosým konektorem „čtyřče“, nebo telefonní linka s modemem, který vzorkoval rychlostí 25, 50 nebo 75 Bd. Zařízení bylo značně poruchové, pročež každý účastník musel skládat zkoušky z třísetstránkového manuálu.

V dnešní době si na dálnopis málokdo vzpomene. Používají jej snad jen někteří radioamatéři, kteří si upravili telefonní modem 50 Bd a rozesílají si tak novinky. A přesto měl tento systém své přednosti, především stálost provozu pro zpravodajství  (zkratovací impulzy na lince šlo poslouchat v libovolném počtu příjemců a od kteréhokoliv okamžiku)  a také životaschopnost na nekvalitních linkách.

Je však zajímavé, že dnes již nikdo z těchto dvou zásadních předností netěží. Pokrok spěje k vysokorychlostním linkám, kde toto není potřeba. Existují však ještě podmínky, kde se dálnopis uživí. Jednak na levných lokálních okruzích, ale především při hromadné distribuci zpráv radiovým spojením. A protože je přece jen přístroj T100 ne pro každého únosnou volbou, přišel čas renovovat celou myšlenku dálnopisu. Přednosti je třeba zachovat, nicméně pro dnešní provoz je pulzní volba velmi nepraktická a nelze přenášet radiově bez upravení zapojení. Proto je třeba udělat radikální krok - nahradit pulzní přenos přenosem podle standardu DTMF, tedy  tónovou volbou. Ta má své velké přednosti, mezi které patří přenosová kapacita (na přenos písmene v dálnopisném módu totiž stačí místo pěti zkratů vyslat dva tóny DTMF.  Jednotlivé tóny jsou tvořeny kombinacemi dvou frekvencí ve středu akustického spektra. To jim zajišťuje průraznost, pro kterou se osvědčily jako moderní způsob volby telefonního čísla nebo jako selektivní volba na radiovém pásmu. V případě rušeného přenosu stačí prodloužit jednotlivé tóny (snížit rychlost) a protistanice se zcela spolehlivě naváže a to i na spojích, kde to modemy už dávno vzdaly a mluvená řeč spěje k nečitelnosti. Celé zařízení se vejde do malé krabičky připojené jedním koncem na paralelní port počítače a druhým koncem na cokoliv, co je schopno přenášet NF signál. Vzhledem ke snadné obsluze si každý bude moct naprogramovat vlastní obslužný software s vlastním kódováním, zabezpečením přenosu nebo celý vlastní přenosový protokol. Samotné zařízení bude plnit jen funkci enkodéru a dekodéru a nebude obsluhovat žádnou „vlastní inteligenci“, takže nebude problém změnit jakýkoliv parametr přenosu softwarově. Celé zařízení bude velmi levná a jednoduchá záležitost - náklady na sestavení by neměly přesáhnout 350Kč.

Vývoj tohoto zařízení jde pomalu kupředu vzhledem k tomu, že se mu věnujeme ve volném čase a na vlastní útraty. Pokud máte zájem o další podrobnosti a informace o celkovém průběhu projektu, navštivte naší internetovou stránku na http://members.xoom.com/td98 , kde najdete kompletní informace, projektový deník a přístup do konferenčního fóra, kam můžete psát své návrhy a dotazy. Můžete nám také poslat email na adresu td98@email.cz. 

Stanislav Češka


 

Toto zařízení bude HW server samozřejmě po dokončení publikovat, pokud k tomu dají autoři souhlas.

Jan Řehák
Hodnocení článku: