Jako konstrukční prvek přepěťové ochrany třídy C se v přepěťových ochranách používají téměř výhradně tzv. varistory. 

• Varistor je napěťově závislý nelineární prvek pracující na principu skokové změny impedance ve hmotě vyrobené lisováním a spékáním práškové směsi složené z oxidů některých kovů. Přesto, že varistory fungují na zcela jiném fyzikálním principu než jiskřiště, z elektrického hlediska je jejich chování  podobné jako u jiskřiště. Pokud je hodnota napětí na jeho svorkách nižší než tzv. kritická hodnota napětí, chová ve varistor jako „rozpojený“. Při dosažení kritického napětí se začne ve varistoru lavinovým způsobem zvyšovat hodnota protékajícího proudu, což vede ke výraznému zvyšování teploty tzv. lokálních mikrooblastí.  To má za následek další lavinovitý nárůst proudu tekoucího varistorem až do stavu „otevřeno“. Hodnota napětí na otevřeném varistoru výrazně poklesne pod hodnotu kritického napětí. Tento stav trvá do té doby, než hodnota proudu tekoucí varistorem neklesne pod tzv. kritickou nebo též přídržnou hodnotu. Pak dojde k obnovení jeho nevodivého stavu. 
   

   

  Důležitou vlastností varistorů je to, že k aktivaci funkce varistoru dochází po příchodu rázové vlny napětí s časovým zpožděním několika desítek nanosekund (typicky cca 25 ns) – vysvětlíme později.

  V některých případech nelze z důvodu vysoké hodnoty parazitní kapacity varistory použít např. v přepěťových ochranách pro videotechniku, kde je požadována značná šířka přenášeného kmitočtového pásma chráněného signálu. V těchto případech se používají speciální výkonové polovodičové prvky tzv. transily nebo trisily. 

• Transil je napěťově závislý polovodičový prvek s  impedanční charakteristikou podobnou impedanční charakteristice zenerovy diody. To znamená, že pokud hodnota napětí na svorkách prvku je nižší než hodnota ochranného napětí  na prvku vyznačeného, protéká jím pouze nepatrný proud a stav prvku je blízký stavu „rozpojeno“ Hodnota ochranného napětí se udává při jmenovitém měřicím proudu 1 mA. Při zvýšení hodnoty napětí nad hodnotu ochranného napětí prudce klesá hodnota tzv. diferenciální  impedance. To prakticky znamená, že na rozdíl od varistorů a jiskřišť neklesá hodnota napětí na transilech pod hodnotu ochranného napětí ani v „otevřeném“ stavu.
• Trisil je napěťově závislý polovodičový prvek s  impedanční charakteristikou podobnou impedanční charakteristice čtyřvrstvé diody. To znamená, že pokud hodnota napětí na svorkách prvku je nižší než hodnota ochranného napětí  na prvku vyznačeného, protéká jím pouze nepatrný proud a stav prvku je blízký stavu „rozpojeno“ Hodnota ochranného napětí se udává při jmenovitém měřicím proudu 1 mA. Při zvýšení hodnoty napětí nad hodnotu ochranného napětí prudce klesá hodnota tzv. diferenciální  impedance a současně dojde i ke skokové změně napětí. Této vlasnosti trisilů se v některých případech s výhodou využívá pro následné odpojení chráněných přístrojů pomalou pojistkou od napájecí sítě. 
  Důležitou vlastností transilů a trisilů je to, že k aktivaci jejich funkce dochází po příchodu rázové vlny napětí s nepatrným časovým zpoždění řádově v rozmezí desítek až stovek pikosekund!

Konstrukční prvky přepěťových ochran třídy D – jemné ochrany

Jako konstrukční prvky přepěťové ochrany třídy D se používají varistory i transily a jejich kombinace. Další detaily konstrukčního provedení jemných přepěťových ochran se případ od případu podstatně liší dle účelu jejich použití a nemá praktický smysl je na tomto místě nějak „rozpitvávat“. V případě konkrétních dotazů vám rádi odpovíme.
 

Zbývající konstrukční prvky přepěťových ochran - ostatní

 Důležitými součástkami každé přepěťové ochrany o kterých jsme dosud nemluvili jsou tzv. oddělovací impedance. Oddělovací impedance omezují maximální hodnoty impulzních proudů tekoucí ochrannými prvky a brání tak jejich přetížení nebo zničení. Diskrétní prvky oddělovacích impedancí (nejčastěji tlumivky) mohou být u přepěťových ochran instalovaných v rozvodech nn nahrazeny určitou minimální délkou vedení. Např. pokud je mezi svodičem bleskového proudu instalovaném v hlavním rozvaděči a svodičem přepětí instalovaném v podružném rozvaděči minimální délka propojovacího kabelu 15 m, nemusíme již do propojení těchto ochranných prvků instalovat oddělovací impedance. Oddělovací impedance má kromě funkce omezení maximálních hodnot impulzních proudů ještě  další důležitou funkci. Vytváří důležité časové zpoždění nárůstu sváděného proudu mezi svodičem bleskového proudu a svodičem přepětí. 

Příklad použití oddělovací impedance :
Vezměme situaci  v rozvodu napájecí sítě nn. Pokud bychom nenainstalovali oddělovací impedanci mezi svodič bleskového proudu (jiskřiště) a svodič přepětí (varistor), nastane tato situace: “po příchodu rázové vlny napětí na uvažované ochranné prvky se v prvním okamžiku nic neděje. Se zpožděním cca 25 ns se začne otevírat varistor a veškerý rázový proud začne protékat jím. Současně dojde ke skokovému poklesu napětí na otevřeném varistoru. Jiskřiště zatím spokojeně „spí“ a v podstatě už nemá šanci „nastartovat“ (nízké aktivační napětí). Pokud maximální hodnota rázového proudu varistorem nepřekročí hodnotu dovolenou a pokud doba trvání proudové rázové vlny je kratší než 8/20 us (např. při vzdáleném úderu blesku), je vše v pořádku a varistor a k chráněné síti připojené přístroje to „přežijí“. V opačném případě nejprve „odejde“ varistor a vzápětí i (ne) chráněné připojené přístroje a po cca 75 ns (100-25) se už v podstatě zcela zbytečně zaktivuje jiskřiště, které ale už nemá co chránit“. Vložením „správné“ oddělovací impedance nebo alespoň 15 m kabelu se situace výrazně změní. Po příchodu rázové napěťové vlny začne se zpožděním cca 25 ns protékat omezený rázový proud varistorem, který se postupně zvyšuje. Po dalších cca 75 ns „zapálí“ jiskřiště a „sežere“ podstatnou část bleskového proudu, čímž zachrání varistor před zničením a tím i přístroje připojené ke chráněné napájecí síti nn. Vložený kabel o délce min. 15m způsobí stejné časové zpoždění jako oddělovací impedance (viz rychlost šíření rázové vlny po metalickém vedení). Tomuto právě popsanému stavu se odborně říká koordinace činnosti přepěťových ochran.

Dalšími důležitými konstrukčními prvky přepěťových ochran jsou např. připojovací svorky, kryty, propojovací vodiče apod. Všechny tyto prvky musí spolehlivě odolávat působení rázových vln proudů a napětí, které se mohou v praxi na svorkách přepěťových ochran vyskytnout. Správným výběrem a sestavení všech uvažovaných konstrukčních prvků můžeme vyrobit spolehlivé a funkční přepěťové ochrany. V případě, že to neumíme nebo něco přehlédneme můžeme vyrobit pravý opak.