Zřejmě jen málokdo z nás by nechtěl vlastního robota, který by mu skládal prádlo, učníky a stlal postel. A jelikož se dnes ještě stále jedná o oblast prakticky nezmapovanou, rozhodl se tým vědců z univerzity v Berkeley nad problémem zamyslet a pokusit se jej vyřešit - nakonec, dříve či později by se roboti stejně museli s nepravidelnými předměty naučit zacházet.

Dle slov osob účastnících se projektu (Jeremy Maitin-Shepard + Pieter Abbeel) tu sice máme roboty sestavující auta již po dekády, ovšem složení jediného ručníku byla prozatím pro roboty nezvládnutelná výzva. Roboti na auto-linkách jsou totiž určeni pro práci ve vysoce strukturovaném prostředí, díky němuž je možné provádět řadu úkonů s téměř dokonalou přesností. Takto efektivní jsou ale samozřejmě pouze ve svém "rodném" prostředí, které navíc musí dokonale znát.

A proč je vlastně obyčejný ručník pro robota taková výzva? Jelikož se jedná z jeho pohledu o jakýsi nestálý deformovatelný předmět, který nemá pevné obrysy. Tím pádem není možné předpovědět dokonale jeho tvar, což je také důvod, proč robot ručník (oproti třeba takovému hrnku ve dřezu) spolehlivě nezachytí a neoperuje s ním efektivně.

Výzkumníci se nakonec s problémem poprali velmi slušně, k čemuž využili vlastního napsaného algoritmu a robota od Menlo Park. Jak vidno z videa, robot skládá i tvary, které ještě nikdy neviděl (to je i důvod, proč musí ručníky nejprve důkladně proscannovat dvěma kamerami). Vědci zmiňují, že dobrých výsledků dosáhli zejména díky tomu, že kamery nesledují jen tvary a body, ale také změny v textuře materiálu, které pomáhají určit, co je ještě stejný ručník a co už ne. Nový přístup se ukázal velmi efektivním - neselhala ani jedna z 50 zkoušek. Jen by nás zajímalo, jak by robot rozlišil ručník ze stejného materiálu, jako je na pozadí...

• Video: http://www.youtube.com/watch?v=gy5g33S0Gzo&feature=player_embedded#at=13
• Zdroj: http://www.berkeley.edu/news/media/releases/2010/04/02_robot%20.shtml