Samotní vědci z Oregonské Státní Univerzity nazývají sledování švábů "bioinspirací" a tvrdí, že je to velký milník na cestě za prvním skutečně pokročilým robotem (vybaveným dvěma a více konečetinami), který bude schopen chůze i ve velmi nepřehledném terénu.
Lidé sice umí běhat, ale ve srovnání se schopnostmi řady hmyzích či zvířecích jedinců je to velká slabota. Na rozdíl od nás totiž umí řada menších tvorů běžet v poměru ku své výšce a váze nesmírně rychle, zastaví se "na pětníku" a dokonce reagují na vnější podněty rychleji, nežli my.
V rámci určitých hranic dokonce švábové nepřemýšlí o tom, jak běží, prostě to se svými svaly dělají instinktivně i bez reflexní kontroly. A to je přesně to, čeho se inženýři snaží u robotů dosáhnout: Jde o to, aby chodící robot mohl také běhat a za druhé i o to, že chodící roboti obvykle spotřebují nesmírnou část své energie a procesorového času jen na zajištění samotného procesu chůze.
A když už tak přišla řeč na šváby, vědce rovněž fascinuje, že zpomalí jen o cca 20 % při běhu přes překážky vysoké 3x tolik, co jejich ramena. To mimo jiné napovídá, že jejich stabilita nesouvisí ani tak s jejich reakcemi, jako spíše s tím, jak jsou postaveni. Pokud bude studium (+ aplikace pohybů švába a nejen toho) úspěšné, tak díky tomuto odpornému broukovi získáme roboty schopné běhu i ve ztížených podmínkách (přímo se nabízí vojenské využití) a v neposlední řadě i kvalitnější umělé končetiny.
