Specifickou kategorii přepěťových ochran tvoří ochrany v konstrukčním provedení pro použití v koaxiální technice. Nejčastěji se používají k ochraně vstupních zařízení radiotechnických prostředků, t. j. přijímacích a vysílacích antén, anténních konvertorů, předzesilovačů a koaxiálních kabelů (tzv. anténních svodů nebo napáječů). Tyto vedou přijímaný signál z antény k dalšímu zpracování a nebo vysílaný signál od koncového zařízení do antény. Další použití mají např. k ochraně datových a počitačových sítí, TV a video-rozvodů, pokud jsou realizovány koaxiálními kabely. Nejdůležitější technické parametry koaxiálních přepěťových ochran jsou čtyři. Jsou to tzv. činitel útlumu, činitel zpětného odrazu, šířka pásma a třída ochrany.
- Činitel útlumu je číslo, které se obvykle
udává v logaritmické míře [ dB] a říká, jak velká část vf
energie procházející přepěťovou ochranou ze vstupu na výstup se při tomto průchodu
ztratí (utlumí) v důsledku dielektrických ztrát. Toto číslo má
zápornou hodnotu a jeho absolutní velikost by se měla co nejvíce blížit nule. Jako
prakticky použitelné jsou ochrany s činitelem útlumu menším než -1dB, jako dobré
jsou s činitelem útlumu menším než - 0,5 dB v kmitočtovém pracovním pásmu
ochrany.
- Činitel zpětného odrazu je číslo, které se obvykle
udává v logaritmické míře [dB] a říká, jak velká část vf
energie procházející přepěťovou ochranou ze vstupu na výstup neprojde v důsledku
impedančního nepřizpůsobení (impedanční nehomogenita) a odrazí se zpět směrem ke zdroji.
Toto číslo má zápornou hodnotu a jeho absolutní velikost by měla být co
největší. Teoreticky by se měla blížit hodnotě - nekonečno. Prakticky použitelné jsou
přepěťové ochrany s činitelem zpětného odrazu menším než -15 dB, jako dobré jsou
s činitelem zpětného odrazu menším než -20 dB.
- Šířka pásma udává rozsah
pracovních kmitočtů přepěťové ochrany, při kterých jsou splněny její požadované
technické parametry. Existují v podstatě dva druhy přepěťových ochran,
širokopásmové a úzkopásmové.
- Třída ochrany udává, jak velká zbytková hodnota rušivé elmg. energie pronikne ze vstupu na její výstup. Širokopásmové přepěťové ochrany obvykle bývají osazeny plynovou bleskojistkou. Když se bleskojistka po příchodu rušivé elmg. energie aktivuje, naměříme na výstupu přepěťové ochrany hodnoty zbytkového napětí v rozsahu desítek až stovek voltů. Nejhorší situace ale nastává na počátku děje v důsledku časového zpoždění aktivace bleskojistky. Toto zpoždění se obvykle pohybuje v oblasti desítek nanosekund (typicky 25 ns) a po tuto dobu může „zbytkové“ napětí na výstupu přepěťové ochrany dosáhnout hodnoty stovek voltů až jednotek kilovoltů. Pro některá vstupní zařízení radiotechnických prostředků jsou i tyto „krátkodobé“ hodnoty kritické a takto "nedokonale" chráněná zařízení to stejně nepřežijí. V případech, kdy není požadován širokopásmový přenos existuje elegantní a velmi účinné řešení (např. pro mikrovlnné připojení k Internetu). Přepěťová ochrana je konstrukčně řešena tak, že k ochraně je využito efektu zkratovaného čtvrtvlnného vedení, které v okolí rezonančního kmitočtu se chová vpodstatě jako rozpojený obvod a pro kmitočty vzdálené se chová jako dokonalý zkrat. Rezonanční kmitočet zkratovaného vedení se nastavuje na střed pracovního kmitočtového pásma ochrany.