Jste zde

Návrh PLC očima vývojáře – 2. část (Analogové vstupy)

02.jpg

S programovatelnými automaty se můžeme setkat prakticky na každém „průmyslovém“ kroku. Aby je však mohli jedni zapojit a obsluhovat, musí je druzí nejdříve vymyslet, navrhnout a odladit. A právě takovému tvůrčímu přístupu se nyní budeme věnovat. Zároveň také představíme celou řadu doporučených polovodičových řešení.

Analogové vstupy

O co se jedná?

Jak již samotný název napovídá, budou tyto vstupy PLC pracovat s analogovými signály, které v daném provozu získáme z nejrůznějších čidel nebo také elektrických rozvodů. Hovoříme – li o čidlech, máme přitom na mysli převod fyzikálních veličin (v souvislosti se světlem, teplotou, zvukem, plyny, vibracemi apod.) na elektricky vyhodnotitelnou podobu. V rámci vstupní analogové trasy pak ještě před samotným navzorkováním v A/D převodníku (ADC) dochází k úpravě snímaného signálu tak, aby neutrpěla jeho integrita a bylo možno v celém rozsahu pracovat s nejlepším možným rozlišením. V průmyslovém prostředí, do kterého PLC také zpravidla navrhujeme, se však setkáváme se spoustou signálových úrovní, nejrůznějšími šířkami pásma a co je zvláště nepříjemné, bezpočtem zdrojů rušení či šumu. Stěžejní úkol tedy spočívá v maximálně možném potlačení každé irelevantní (nesouvisející) informace. Na druhé straně však musíme během převodu z analogového do číslicového světa udržet a nezatratit vše podstatné.

Od analogových vstupů PLC se očekává, že si budou rozumět s napěťovými i proudovými výstupy připojených čidel. Pokud jde o napěťové vstupy, setkáváme se s různými amplitudami, nejčastěji pak

  • 0 až 10 V,
  • 0 až 5 V,
  • ±10 V nebo také
  • ±5 V.

Nejoblíbenějším standardem pro vstupující proudy se stal rozsah

  • 4–20 mA,

přestože se můžeme setkat i s

  • ±20 mA.

Jak jsme již ostatně zmínili v předchozí části, navzdory označení 4–20 mA ve skutečnosti hovoříme o

  • 0–24 mA.

Můžeme tak totiž jednoduše detekovat

  • rozpojený vstup (< 3.6 mA) nebo
  • překročení rozsahu (> 20 mA)

a ještě k tomu získat dostatečný prostor pro kalibraci. Abychom dále zajistili, že nikdy nedojde k přerušení proudové smyčky, zakončujeme obvykle proudové vstupy rezistorem s relativně malým odporem (např. v rozsahu 50 Ω až 250 Ω). Teprve pak přichází na řadu analogové zpracování.

Signálový řetězec

Na výběr máme hned několik topologií signálového řetězce, např.

  • souběžně vzorkující A/D převodníky a nezávislé vstupní zesilovače,
  • první stupeň, tvořený multiplexerem a následovaný běžnou zesilovací trasou až do A/D převodníku,

resp.

  • samostatné zesilovací kanály s multiplexerem, zařazeným až před A/D převodníkem.

Od vstupního dílu se dále běžně očekává jakási nezničitelnost v případě, vyskytne – li se na přívodech vyšší napětí, jak kladné tak i záporné, např. ±30 V nebo ještě více. Vstupní karta PLC s analogovými vstupy tak bude

  • chráněna před vnějšími poruchami,

příp. se může ještě lépe přizpůsobit proměnlivým souhlasným potenciálům, zakotveným na dlouhých přívodech od vzdálených snímačů. Mezi další kritické parametry řadíme

  • nízký teplotní drift

a také

  • minimální šum.

Chybu, vznikající při pokojové teplotě +25 °C, dokážeme potlačit vhodnou softwarovou kalibrací. Podobným způsobem „umíme zatočit“ i s následným driftem v širším provozním rozsahu teplot. Celá řada systémů si s tím však „hlavu neláme“ a proto zde hovoříme o tzv. kritické specifikaci.

 

Blokový diagram analogových vstupů PLC s vyznačeným polem působnosti pro polovodiče Maximu. Kompletní seznam doporučených řešení naleznete na www.maxim-ic.com/plc.

A/D převod

Standardní návrhy PLC zpravidla vyžadují A/D převodníky, pracující s vysokou přesností. Šířka pásma vstupujícího signálu pak definuje nezbytnou

  • vzorkovací rychlost ADC.

Parametry jako

  • SNR (Signal-to-noise Ratio) a
  • SFDR (Spurious-free Dynamic Range)

zase promlouvají do rozlišení převodníku, požadavků na filtraci nebo také velikosti zesílení. Rovněž nelze opomíjet způsob, kterým číslicový výstup přivedeme do mikrokontroléru či CPU. Tak třeba aplikacím s velkou šířkou pásma bude „více slušet“

  • paralelní, resp. rychlé sériové rozhraní.

I2C se svým 2linkovým digitálním rozhraním se zase lépe hodí do pomalejších systémů. Mají – li být výsledky měření na analogovém vstupu přenášeny prostřednictvím proudové smyčky 4 – 20 mA, můžeme v případě PLC volit mezi

  • ADC se samostatným D/A převodníkem (DAC),
  • integrovaným DAC, který může 4 – 20 mA linky budit přímo nebo
  • vysokonapěťovým operačním zesilovačem, zapojeným jako precizní zdroj proudu.

Pokud je předmětem našeho zájmu měření fázového posunu mezi jednotlivými kanály, nasadíme s výhodou vícenásobné nebo také souběžně vzorkující A/D převodníky.

Ikdyž se budou v praxi PLC používat různými způsoby, mohou přesto v celé řadě návrhů vykazovat některé společné rysy. Tak např. nejčastěji využívaným rozlišením pro A/D a také D/A převodníky se stalo to 16bitové. Pokud jde o Maxim, tak ten nabízí více než sto 16bitových ADC a DAC se širokým rozsahem vstupních a také výstupních napětí. Uvažujme nyní situaci, ve které bude nasazení senzorů s různou přesností vyžadovat tři odlišné A/D převodníky s 12, 14 a také 16bitovým rozlišením. Abychom tedy zbytečně nezvyšovali cenu a s ní i složitost daného řešení, můžeme příslušné bity číslicové interpretace signálu zvolených čidel vyloučit a vyšší rozlišení tak zapracovat pouze tehdy, je – li to opravdu potřeba. V takovém případě máme na mysli jediný A/D převodník s 16bitovým rozlišením, kterému multiplexováním vybíráme zvolené analogové průběhy (pochopitelně jsme předtím zvážili rozdíly v pořizovacích nákladech 12, resp. 16bitového převodníku a také další možné kompromisy). Využít přitom můžeme rozdílové vstupní zesilovače nebo také PGA (Programmable Gain Amplifier).

Budeme – li vybírat vhodný multiplexer, nesmíme opomenout rychlost s jakou připojené čidlo reaguje. Jinými slovy, potřebujeme stanovit šířku pásma vstupního signálu a také jak rychle se bude spínač otevírat nebo zavírat. Snímače s pomalou odezvou, vyhodnocující např. teplotu či vlhkost, vystačí s periodou několika vteřin. Rychlejší změny, odrážející např. rychlost, polohu nebo krouticí moment zase zpravidla za jednu sekundu vyžadují přinejmenším tisíce různých vzorků. S podobným přístupem se můžeme setkávat i na výstupní straně D/A převodníků, kde se parametry, související s multiplexováním, odvíjí od četnosti, se kterou musíme výstupy obsluhovat tak, abychom udrželi řízení v příslušných mezích.

Zpracování signálu a kalibrace

Při výběru součástek pro vstupní trasu analogového signálu potřebujeme jako vývojáři „pořešit“ spoustu věcí. V souvislosti se vstupy A/D převodníku, resp. případného multiplexeru, dochází k úpravě užitečného signálu, tj.

  • filtraci,
  • převodu proudu na napětí,
  • změně zesílení,
  • offsetu,
  • impedance nebo také
  • předpětí (stejnosměrný posun).

Pozornost přitom musíme věnovat jak

  • očekávaným a tudíž i předvídatelným napěťovým amplitudám včetně samotné polarity signálu

tak i

  • nenadálým a tudíž i nežádoucím přechodovým jevům, projevujícím se jak v napěťové tak i proudové rovině.

Maxim v této věci umožňuje výběr ze široké nabídky

  • operačních zesilovačů,
  • přístrojových zesilovačů,
  • PGA,
  • přesných rezistorů,
  • filtrů,
  • napěťových referencí,
  • A/D převodníků a také
  • multiplexerů,

čímž vhodně podporuje každý originální návrh PLC. Skutečně, nabídka Maximu zahrnuje také přesné rezistory, např. v podobě vysoce precizních napěťových děličů, zapouzdřených do SOT23 – viz např. [2], část Programmable Precision Voltage Dividers. V souvislosti s tímto druhem děliče viz také článek

publikovaný na hw.cz. Pokud jde o kalibraci, tak ta zase zlepšuje dosahované parametry v čele s přesností.

  • PGA s rozhraním SPI,

pracovně označený jako MAX9939, se např. výtečně hodí do aplikací s termočlánky. Z jeho předností můžeme zmínit vnitřní referenci, rovnou polovině napájecího napětí, která „předepíná“ integrovanou polovodičovou strukturu a umožňuje tak zpracování jak kladně tak i záporně orientovaných průběhů. Vstupy integrovaného obvodu MAX9939 zase vykazují přechodovou ochranu v rozsahu ±16 V a účinně tak předchází možnému poškození celého PLC systému. K přepínání většího počtu vstupních kanálů můžeme použít

  • multiplexery (MUXy).

Multiplexery, které ustojí vyšší napájecí napětí, např. 72 V, resp. ±36 V, nebo se jen tak nezaleknou nějakého přepětí, mohou ušetřit nákladnější vnější struktury typu napěťových děličů nebo optorelé. Malé a zároveň také přizpůsobené odpory v sepnutém stavu (Ron) zde vytváří základní předpoklady pro minimální zkreslení, zvyšující celkovou spolehlivost, přičemž nízké parazitní proudy zase vhodně ovlivní chyby napěťového měření. V nabídce Maximu lze najít více než 15 ochranných, „vysokonapěťových“ muxů s nízkými parazitními proudy a ještě menšími odpory v sepnutém stavu, vhodné pro nasazení v PLC. (Osobně a sám za sebe se analogovému multiplexování nebráním a dokonce je i vítám. Rozhodně si však dám velký pozor v případě přesnějšího měření, kdy každý odpor různý od nuly, vložený do cesty užitečnému signálu, hraje svou roli i při neměnné pokojové teplotě, natož pak v nekompromisním provozu. A nemusí se přitom jednat jen o vstupní multiplexery. Spoustu zábavy můžeme užít i s analogovými, polovodičovými spínači, aktivujícími jednotlivé větve zpětné vazby...) Na vývojáři rovněž leží volba fyzického umístění obvodů pro zpracování signálu, ke kterému dochází ještě před samotným navzorkováním v A/D převodníku.

Různé snímače produkují na svých výstupech různé signálové úrovně – příliš malé nebo také příliš velké. Abychom tedy vhodně využili vstupní dynamický rozsah připojeného A/D převodníku, zapojujeme do cesty užitečného signálu

  • zesilovací, příp. také zeslabovací stupně.

Právě zmíněné bloky pak s radostí zajistí PGAčka nebo také samostatné (diskrétní) operační zesilovače, vybavené přesnými a teplotně stálými odporovými děliči. A/D převodníky přitom s takovými zesilovači pracují jako společní (tandemoví) hráči. Chtějí přitom v rámci omezení, která jim připraví

  • cenový,
  • výkonový (napájecí) a také
  • rozměrový

rozpočet zajistit nejlepší možný odstup SNR (Signal-to-noise Ratio). Další možnou a někdy také i výhodnou alternativu představuje nasazení ADC s již integrovanými stupni pro zpracování analogového signálu. Bez ohledu na to, co vše bylo na společný čip zapracováno a jakým způsobem, budou

  • napěťový rozsah,
  • nízký teplotní drift a také
  • minimální šumové pozadí

tvořit při výběru nejlepšího možného řešení (architektury) ty nejvíce kritické specifikace.

Představa průmyslového prostředí v sobě nese jasné zmínky o nesčetném množství zdrojů rušení a také šumů, které pochází např. z 50 Hz / 60 Hz výkonových sítí, ze kterých se pak s radostí navazují všude, kde se jim zlíbí – zpravidla tam, kde si to ale výslovně nepřejeme. Právě zmíněné nežádoucí rušení bychom tedy měli „zneškodnit“ nebo alespoň výrazně „umravnit“ ještě dříve, než vůbec začneme zesilovat. S výhodou přitom můžeme nasadit PGA či rozdílové zesilovače s

  • vysokým činitelem potlačení souhlasného signálu CMRR (Common-mode Rejection Ratio).

Maxim má ve své nabídce spoustu laserově trimovaných, pečlivě „sehraných“ odporových děličů, podporujících precizní zesílení nebo také potlačení užitečného analogového průběhu, bude – li si „příliš vyskakovat“. Na výběr rovněž máme přesné číslicové potenciometry, vhodné pro jemné doladění a také kalibraci nebo A/D převodníky s rozdílovými (diferenciálními) vstupy a PGA zesilovači, zapracovanými v rámci jednoho, jediného integrovaného obvodu.

Pro naplnění anti-aliasingových požadavků, spolu s potlačením nežádoucích zdrojů rušení na dalších kmitočtech, využíváme ještě před samotným navzorkováním v ADC dolnopropustné, resp. pásmové filtrace (propusti). Jako vývojáři PLC systémů pak můžeme vybírat mezi

  • aktivními filtry,

založenými na operačních zesilovačích a

  • filtry se spínanými kapacitami,

které mohou v rámci svého pátého, resp. až osmého řádu nabídnout velmi vyhraněnou odezvu s nastavitelným mezním kmitočtem.

Příště se na vybrané integrované obvody zaměříme podrobněji.

Použitá literatura:

Download a odkazy:

 

Hodnocení článku: