Vyplývá to ze závěrečné zprávy čtyřletého projektu Vzdělání 21, který testoval zavedení ICT technologií do každodenní výuky v českých základních školách.
Ředitelé škol, kteří uvažují o zapojení počítačů do výuky, podceňují personální a technickou stránku věci. Často předem řeší pouze to, jestli žákům pořídit raději netbooky nebo tablety a který výrobce hardwaru přijde s lepší nabídkou. Kývnout na výhodnou cenu však automaticky neznamená udělat správné rozhodnutí. Nestačí totiž pouze nakoupit počítače, na přechod k digitální interaktivní výuce musí být připraveni hlavně učitelé.
Žáci digitálních tříd vnímají počítač jako pracovní nástroj, nejen jako herní konzoli | fotografie: ZŠ Česká Kamenice
„Největší brzdou digitalizace české školní výuky paradoxně nejsou peníze na nákup hardwaru, ty školy nakonec vždycky nějak seženou, ale motivace pro učitele,“ říká Pavel Kubů, manažer pro vzdělávání společnosti Intel, jednoho z partnerů projektu. „Přechod na interaktivní výuku je pro pedagogy náročný a znamená práci navíc, kterou jim bohužel nikdo nezaplatí. Pokud učitelé digitálně učí jen proto, že musí, v podstatě jen vymění učebnici za počítač a nevyužívají možností, které současné informační a komunikační technologie nabízejí.“
Učit starými metodami s využitím moderních technologií ale není efektivní. Zapojení výpočetní techniky proto musí jít ruku v ruce se změnou stylu výuky. Navíc hrozí, že když pedagog nezvládne interaktivní hodinu uřídit po odborné ani technické stránce, u žáků a potažmo i jejich rodičů ztratí respekt a autoritu.
Hřeší na to, že IT výuka přiláká nové žáky
Kromě schopných pedagogů škola současně nezbytně potřebuje fungující a spolehlivé technické zázemí a také kvalitní interaktivní učebnice. Počítače samy o sobě totiž výuku nikam neposunou, naopak zbrklý přechod na digitální výuku může v konečném důsledku nadělat víc škody než užitku.
I sebelepší příprava učitele na interaktivní vyučovací hodinu je totiž k ničemu, pokud selže technika. Škola proto musí už předem počítat s tím, že potřebuje dostatečný počet zásuvek na dobíjení počítačů, kvalitní širokopásmové připojení k internetu a síťové pokrytí tříd. Každá digitální škola navíc potřebuje svého vlastního správce IT, ať už v podobě zaměstnance nebo externí služby. Učitel zkrátka nemůže případnou poruchu řešit, když zrovna učí někde jinde nebo se připravuje na vlastní výuku.
Doma už na něm tolik „nepaří“
Žáci pilotních škol hodnotí digitální výuku jednoznačně kladně a 90 procent z nich by ji doporučilo ostatním. „Je to boží, je to sranda, nemusíme tahat učebnice…“ – to jsou některé jejich odpovědi na otázku, v čem je výuka na počítačích lepší. Nestěžují si ani rodiče, naopak 70 procent z nich potvrzuje, že děti učení na počítačích baví více než jen s tištěnou učebnicí a více času jsou také ochotny věnovat domácí přípravě. Motivovaní žáci jsou přitom další nefinanční „odměnou“ pro pedagogy.
„Za jeden z největších úspěchů projektu považuji skutečnost, že žáci digitálních tříd začali počítač vnímat i jako pracovní nástroj, nejen jako herní konzoli, a přestali na něm ve svém volném čase trávit tolik času,“ říká Pavel Kubů. Tuto skutečnost potvrzuje i jeden z ředitelů: „Žáci počítače výrazně více využívají k učení než hraní, jednoznačně se zvýšila jejich IT gramotnost a jsou odpovědnější při využívání moderních technologií včetně bezpečnosti na internetu.“
Další informace naleznete na stránkách http://www.vzdelani21.cz/ (zdroj).
Komentáře
Vzelávanie učiteľov
Ja si myslím, že netreba hladať viníka, ale hladať riešenia. Napríklad ako vzdelať tých učitelov, ktorí málo podporujú inovatívne vzelávanie a dať im do rúk prostriedky, ktoré ľahko a jednoducho umožnia šíriť vzdelávací obsah a učiť ich s nimi robiť. Dostatočne ich zaplatiť. Žiadna skratka neexistuje.