Tiskárna s modelovým označením Visions3DPrinter umožní domácí tisk nejen díky nižší pořizovací ceně, ale také svým jednoduchým ovládáním. Výrobce předpokládá, že 3D tiskárny najdou uplatnění především jako kreativní nástroj pro zábavu i jako praktický pomocník domácích kutilů.

 

 

Při výrobě „továrny na zhmotnění nápadů“ byl kladen důraz na snadné použití. Tiskárna proto funguje v režimu Plug&Play a lze na ní tisknout i bez přímého připojení k počítači. K tiskárně je dodáván software, se kterým zvládne 3D tisk i běžný uživatel. Jednoduchý průvodce kromě toho krok za krokem napoví, jak na to: od načtení modelu až po výtisk. Modely bude možné vyrábět až do rozměru 150 mm x 150 mm x 150 mm.

 

 

Na internetu dnes můžeme zdarma najít tisíce nejrůznějších modelů, od hraček až po součástky jednoduchých strojů. Zkušenější uživatelé pak pro tvorbu 3D modelů využijí speciální software, ve kterém si požadovaný objekt vymodelují dle vlastních představ. Po načtení do ovládacího programu tiskárny zvolíme požadovaný tiskový profil a o všechno ostatní se již postará samotný software, v tomto případě G3Dmaker 2.

 

Zařízení o rozměrech 440 mm x 300 mm x 340 mm a s hmotností 15 kg roztaví plastovou strunu, kterou bude následně nanášet vrstvu po vrstvě na sebe, čímž vytvoří požadovaný 3D objekt (rozlišení vrstvy 0,1 / 0,2 mm, tryska 0,3 mm). Praktické využití je různorodé, od domácího kreativního tvoření až po kutilskou samovýrobu náhradních dílů a vychytávek. „Náramek na tiskárně vytisknete během hodiny, vázu nebo třeba model auta na hraní pro děti pak za několik hodin,“ vypočítává Marek Zloch, zakladatel značky 3Dfactories.

 

Rychlost tisku byla stanovena na 80 mm/s. Tiskový materiál je schovaný uvnitř tiskárny, kde bude chráněný před UV zářením, prachem a nečistotami, ale také před vlhkostí. Díky osvětlení s LED má uživatel neustále přehled o tom, jak jeho výtisk „roste“.

 

 

3D tiskárnu bude možné pořídit za cenu kolem 25 000 Kč. Materiál pro tisk, tedy speciální plastová struna navinutá na kotouči, se pak dá pořídit za pár set korun. Tiskárna navíc není energeticky náročná, její max. příkon činí 100 W. Určena je zejména pro tisk z odolného, ekologicky odbouratelného materiálu PLA (Polylactic Acid, oproti ABS plastu je však méně pružný a při použití v exteriéru může rychleji degradovat).

 

 

Tiskárna Visions3DPrinter byla poprvé představena v říjnu 2013 na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně (na HW serveru jste mohli číst MSV 2013 obrazem. Živě až do pátku v Brně). Kvůli předobjednávkám připravuje firma ze Strážnice v následujících měsících spuštění další linky s kapacitou výroby až 500 ks měsíčně.

 

 

Na některých materiálech do 3D tiskáren si také možná brzy pochutnáte. NASA přišla s ambiciózním projektem, jehož cílem je 3D tisk pizzy pro astronauty na Mezinárodní vesmírné stanici. Předpokládá využití několika různých jedlých náplní, které se postupně navrství až do konečné chutné podoby. Tisk ze stravitelných náplní přitom není ničím novým. Již nyní je možné tisknout například z čokolády. Tu lze jednoduše tavit a chlazením opět tuhne. Dvojice architektů ze San Franciska už rovněž tiskne 3D objekty z cukru. Cukrové designérské kousky „pečou“ na běžné 3D tiskárně s upraveným nastavením a k tvrzení cukru používají alkohol. V budoucnu tak možná budou kuchyně místo sporáku a kuchařského náčiní vybaveny právě 3D tiskárnami, které nám pohotově vytisknou chutný nedělní oběd. Hrozná představa?

 

Technologie nachází významné uplatnění i v medicíně. Známý je případ implantace čelisti vytvořené metodou 3D tisku. Vědci už také zvládli vytisknout lidské ucho. Použitý materiál obsahoval živé buňky a hydrogel s alginátem, který měl zajistit dostatečnou pružnost a pevnost. Nyní již výzkumníci pracují na metodách, jak tisknout z čistě buněčného materiálu bez příměsi cizorodých látek. Využívají k tomu embryonální kmenové buňky. Jedná se samozřejmě o materiál vysoce citlivý na vnější vlivy. Při prvních pokusech o 3D tisk tak nebyly buňky vlivem poškození schopné života. Nakonec se ale vědcům podařilo sestrojit takovou 3D tiskárnu, která životaschopnost kmenových buněk zachovává.

 

K dalším již běžně využívaným materiálům 3D tisku patří kovy, sklo, sádra, písek, keramika nebo vosk. Kovový materiál je většinou dodáván ve formě prášku. 3D objekt si vytisknete třeba z práškové oceli nebo bronzu. Výzkumníci z North Carolina State University také nedávno objevili metodu tisku z tekutého kovu, který lze snadno upravovat a tvarovat. Používaný kov je ze 75 % slitinou galia a z 25 % india. Snadno jej lze také pokrývat dalšími materiály, například gumou. V nedávné době vzbudilo znepokojení možné vytištění plně funkční zbraně.

 

Esteticky působivé 3D modely můžete tisknout také ze skla. K tisku se používá skleněný prášek, který se vyrábí recyklací ze starého skla. Složení prášku je tedy stejné jako u skla, které nás běžně obklopuje. Aby však model držel pohromadě, používá se při tisku skleněných modelů speciální spojovací materiál.

 

V oboru stavebnictví se aktuálně pracuje na zdokonalování metod 3D tisku z písku. Cílem je tvořit organické stavby bez přísného dodržování pravých úhlů. Materiál pro tisk obsahuje kromě písku také vodu a pojivo typu vápna nebo cementu. Výsledný materiál by pak měl být pevný jako beton. Nizozemský architekt J. Ruijssenaars má v plánu z tohoto materiálu vytisknout celou budovu, projekt nazvaný Podélný dům plánuje realizovat již v příštím roce.

 

 

Zdroj: 3Dfactories