Nizozemsko je země spjatá s celou řadou typických symbolů – stačí zmínit větrné mlýny, pestrou škálu sýrů nebo tulipány. Charakteristické je i tím, že se relativně velká část jeho území nachází pod úrovní hladiny moře.

 

Takzvané poldery, tedy uměle vysušené a ohrazené oblasti u pobřeží, představují úrodnou krajinu obydlenou miliony obyvatel. Není tedy divu, že jsou hráze polderů pravidelně kontrolovány a jejich údržbě je věnována náležitá péče. V budoucnu by s monitorováním stavu hrází mohl pomáhat i inteligentní systém společnosti Siemens (zdroj), který je schopný detekovat narušení hrází v tom nejranějším stádiu.

 

 

Hráze procházejí pravidelnou údržbou přibližně každých pět až třicet let, mimo jiné v závislosti na typu materiálu, ze kterého jsou postaveny. Jejich kontrola pak probíhá pomocí speciálních podzemních senzorů v intervalu několika měsíců až let. Teoreticky je tak hráz mezi jednotlivými prohlídkami v podstatě bez dozoru, což nový systém, který zkracuje časové rozpětí mezi kontrolami na minimum, zásadně mění.

 

 

V hrázi jsou zhruba každých sto metrů umístěny senzory, které v jejím nitru měří vlhkost, teplotu a tlak i hloubku a teplotu okolní vody (na HW serveru viz např. články HDC1000 měří vlhkost a teplotu. Měří jen 2x1,6 mm nebo Vlhkost a teplota ze špendlíkové hlavičky. To je SHTC1). Data ze senzorů jsou každou hodinu odesílána do centrály, přičemž v případě výskytu neočekávaných hodnot je interval zkrácen na minutu. V centrále jsou data následně porovnávána s dlouhodobými trendy a vyhodnocována pomocí softwaru pracujícího na principu neuronových sítí.

 

Systém díky tomu může velmi spolehlivě rozhodnout, zda jsou naměřené hodnoty v pořádku nebo hrozí nebezpečí, a to i v případě, když se do výsledku měření promítnou nepředvídatelné faktory. Příkladem může být třeba déšť, který má vliv na míru vlhkosti uvnitř hráze. Systém bez znalosti aktuálního počasí by mohl vyšší vlhkost považovat za nadměrné prosakování vody do hráze a podobně (na HW.cz jste četli též Do nejchytřejšího jezera světa natečou data. Topit se v nich bude tři roky).

 

 

 

První úspěšný test systému byl uskutečněn na pětikilometrovém úseku hráze v Amsterdamu. Budování a následná údržba hrází zabraňujících vniknutí (zejména mořské) vody do obydlených oblastí ovšem není výsadou pouze Nizozemska.

 

Dle statistik si povodně v roce 2013 připsaly na vrub téměř 40 % z veškerých celosvětových škod způsobených přírodními živly (na HW serveru čtěte též Meteorologický radar: od návrhu až po nasazení s platformou NI). Vzhledem ke stoupající úrovni hladiny vody ve světových oceánech i obecně extrémnějšímu počasí s větším množstvím prudkých bouřek nelze očekávat, že by se situace příliš lepšila (viz také článek Ostře sledované bouřky aneb 1 500 km je více než 40). Stavění hrází je tak asi to jediné, co může v budoucnu města a obydlené lokality před velkou vodou ochránit.

 

Jen v Nizozemsku se nachází přes tisíc kilometrů hrází, jež je třeba pravidelně kontrolovat. Dle odhadů by mohl automatizovaný monitorovací systém přinést nejen větší bezpečnost, ale i úspory mezi 10 – 20 % nákladů vynakládaných na jejich údržbu (na HW.cz viz také článek Předpověď měsíc dopředu aneb na větrné farmě míří kamery do mraků).