Vědecký tým z Východní Anglie vedený Dr. Thomasem Nannem oznámil důležitý objev týkající se produkce vodíku z vody za pomoci běžného slunečního záření. Komplex problémů spadající pod prostou otázku typu "Budeme spoléhat na vodík jakožto budoucí energetický zdroj?" je ovšem složitější, nežli by se zdálo.

Tím největším problémem je samozřejmě efektivita, kdy je cílem přirozeně vyrobit co nejvíce vodíku bez toho, aniž bychom museli nejdřív investovat podobné množství energie jinde. Typicky dnes produkční metody zahrnují odejmutí vodíkového atomu od běžných paliv typu methan nebo se využívá elektrolýzy k rozbití vody na vodík a kyslík. Jelikož je ale efektivita takřka shodná s tou, jakou mají dnešní solární články, je jen logické, že procesy směřující k získání vodíku dosud nemohly být efektivně napájené solárně. To ovšem platilo pouze dodnes!

Produkce vodíku je mimochodem natolik energeticky náročnou, že někteří mluví o vodíku nikoliv jako o "palivu", ale jako o "baterii". A jaký že to průlom zvrátil ukazatele vah právě pro solární generování vodíku? Dr. Thoman Nann tvrdí, že jeho tým vyrábí vodík z vody s 60 % efektivitou a to jen za pomoci fotonů dopadajících na speciálně vytvořenou ponořenou elektrodu.

Celý trik tkví v tom, že je použita nano-foto-katoda: Zlatá elektroda pokrytá nanoskupinkami fosfidu india absorbuje přicházející fotony a má cca 400x větší šanci zachytit foton než doposud používané organické molekuly. Nanoshluky poté předávají elektrony uvolněné sluneční energií do vrsty oddělující je od vody - to je ta železo-sírová sloučenina na obrázku. Díky ní je dosaženo toho, že se negativně nabité elektrony a vodíkové protony přitahují a posléze vznikne vodíkový plyn.

Dalším krokem má být dle týmu demonstrace technologie s co nejlevnějšími materiály - vědci tvrdí, že není nutno používat při konstrukci vzácné kovy (ve výše jmenovaném případě to bylo zlato pro první elektrodu a platina pro druhou), jen zkrátka byly "při ruce" v laboratoři.

• Zdroj: www

Vědcům ze severokarolínské univerzity se na poli antén povedl jeden radikální průlom otevírající nový přístup k anténovému designu na straně jedné a mnoha novým aplikacím v civilním i vojenském průmyslu na straně druhé. I tak starého psa, jakým anténa bezesporu je, lze naučit novým kouskům! 

Moderní antény jsou obvykle z mědi či jiných kovových materiálů, ale i když se jejich materiál různí, jedno mají antény přece jen společné - je tu určitý limit v tom, jak daleko (a kolikrát) je lze ohnout před tím, nežli se kompletně zlomí. Vědci z univerzity v americké NC ale právě oznámili, že vytvořili antény, které snesou ohýbání, natahování i kroucení a přitom se vždy vrátí do původního tvaru.

Výzkumníci vyrobili nové antény za pomoci slitiny galia a india (při pokojové teplotě tekuté) injektovaného do velmi malých kanálků rozměrů lidského vlasu. Kanálky jsou duté a s otvory na obou koncích + mohou mít libovolný tvar. Poté, co slitina vyplní dutinu, zoxiduje na obou koncích, takže vznikne jakási kůže , díky které si udrží anténa vlastnosti tekutého materiálu a zároveň zajistí, že se slitina udrží na místě.    

Pan Dickey z týmu komentuje slovy: Jelikož je slitina tekutá, přebírá samozřejmě mechanické vlastnosti materiálu, který ji obepíná. Když poté vědci vyplnili slitinou elastické silikonové kanálky, vytvořili tak v podstatě základ miniaturních antén, jež jsou neuvěřitelně odolné a přitom drží tvar. Kromě revolucionizace antén stávajících má novinka přinést i zcela nové typy antén. Kupříkladu anténa zabudovaná do mostu bude hlídat kontrakce a expanze materiálu - jakmile totiž frekvence antény překročí jisté hodnoty, budou inženýři hned varováni o nebezpečí.

• Zdroj: http://www.sciencedaily.com/releases/2009/12/091201100545.htm

Jelikož je prozatím největší článek pouze rozměrů 18 x 65 mm + nabízí cca 4 000 mAh kapacity při typické li-ioní voltáži, je zřejmé, že se Panasonic hodlá zaměřit především na notebooky, ovšem pozadu by nemusely zůstat ani multimediální přehrávače či digitální fotoaparáty.

Panasonic neopomněl v souvislosti s uvedením novinky zdůraznit, že dosud největší kapacity podobně velkých akumulátorů na trhu jsou cca 3 100 mAh, což naznačuje zhruba o 30 % větší kapacitu při zachování stejných rozměrů. I když má být novinka prozatím uvedena pouze pro notebooky, nechali se zástupci Panasonicu slyšet, že nejvyšší metou pro budoucnost je automobilový průmysl a elektrická auta.

Výdrž ovšem nemá být jedinou příjemnou vlastností nové technologie. I když Panasonic nesdělil konkrétní hodnoty, něco málo přece jen naznačil: Je přislíbeno, že i po 500 nabíjecích a vybíjecích cyklech si nové akumulátory stále udrží minimálně 80 % své původní kapacity.

Pokud jde o technologickou stránku věci, tak na anody z křemíkových slitin pohlíží řada firem jako na velmi slibné nástupce dnes obvyklých grafitových anod, na každý pád to má být právě Panasonic, kdo má jako první nabídnout na trhu podobné řešení. Připomeňme ještě na závěr, že podobné záměry se daly v posledních letech zaslechnout i od firem jako je Maxell či Hitachi.

• Zdroj: http://techon.nikkeibp.co.jp/article/HONSHI/20100223/180545/