Nízkonákladové teplotní senzory pomáhají při studiu počasí
Petr Hájek, 18. Leden 2010 - 13:17
Ve vědě (a samozřejmě i elektronice obecně) lze poměrně často narazit na jistou zajímavost ? věc, která je určena pro něco konkrétního se nakonec ukáže být vynikající i někde jinde, kde to nikdo nečekal, což je i případ teplotních senzorů, o kterých bude dnes řeč.
Celá věc napadla Jessicu Lindquist (toho času pracující na Washingtonské univerzitě), která se v rámci svého studia (týkajícího se množství a výskytu sněhových srážek) setkala s následujícím problémem: Vědecké stanice sledující počasí stojí 10 000 USD jedna. Všimla si též ale, že čidla z ledniček přijdou jen na 30 USD kus a přitom dokážou sledovat teplotu stejně dobře (každou hodinu po 11 měsíců v roce a to v jakkoli náročném terénu).
Konstrukce detektorů je velmi originální a nijak si nezadá s nápadem. Několikacentimetrové senzory jsou umístěny do tenisových míčků, jež jsou poté částečně vyplněny štěrkem (to kvůli setrvání na místě). Aplikace senzorů je neméně originální a jen doufáme, že se inspiruje více branží ? k umisťování na vysoké stromy slouží obyčejný vrhač tenisáků, který jde sehnat v kterémkoliv hračkářství. Senzory v míčcích tak jde díky němu navíc umisťovat i tam, kde se o tom vědcům doposud ani nesnilo, jako třeba na skalní stěny apod.
Podotýkáme, že pozadí toho všeho je přísně vědecké. Lundquistová a lidé kolem studují, jak horské srážky v podobě sněhu či rozpuštěné vody ovlivňují společnosti druhů a prostředí v nižších nadmořských výškách. Vůbec jde o věc, které by dnes věda mohla věnovat co nejvíce pozornosti ? nakonec hory tvoří ? povrchu Země a horské řeky poskytují kolem 40 % vody lidským populacím. (Pitná voda se na horách samozřejmě objevuje především ve formě tajícího sněhu.)
Studovaný problém sice nevypadá pro našince se studnou na zahradě nijak přehnaně zajímavě, ale je v některých oblastech doslova kritickou znalostí. Jde totiž o to, že hory jsou leckde celoroční zásobárny pitné vody, v nichž sníh zadržuje vodu dostatečně dlouho na celou sezónu (a jen postupně odtává). Je tudíž důležité znát, jak tento proces ovlivní globální oteplování a zda bude vody dost i tehdy, když sníh roztaje rychleji. Nemluvě o riziku povodní samozřejmě.
Vědci již vyvíjejí 3D procesory chlazené zevnitř miniaturními kanálky šířky lidského vlasu, jež obsahují chladící tekutinu měnící se v plyn a poté opět kondenzující. Tato technologie se aktuálně zkoumá v rámci projektu CMOSAIC týmem z EPFL (švýcarská ?Ecole polytechnique fédérale de Lausanne?), což je sesterská organizace ETH Zurich.
Jelikož nová pravidla Formule 1 zapříčinila, že testování na trase je během sezóny takřka nemožné, není divu, že lídři jednotlivých týmů hledají nejrůznější cesty, jak své řidiče seznámit s posledními změnami na autě či detaily tratí. Řešení od Ferrari je k tomuto účelu jako dělané a navíc by si s ním jist? připadal každý z běžných hráčů jako v nebi. O co jde?
Jediný rozdíl oproti realitě je zde ten, že si řidič nemusí brát helmu. Bohužel, jediné snímky, které se daly z Ferrari dostat, byly ty okolo, které by se spíše hodily na obálku nějakého ženského časopisu (detail na Eugena Levyho), na druhou stranu chápeme, že se Ferrari snaží udržet své know-how pod pokličkou.
