Jste zde

Pájení bez olova vyžaduje kvalitnější páječky, pomohou digitální stanice

Zákaz olova a dalších nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, který v Česku začal platit před 12 lety, donutil výrobní firmy, aby se na tuto změnu adaptovaly. Menší elektronické dílny, nadšenci pro elektroniku i školy se musely spokojit se složitějším pájením.

Bezolovnaté pájky jsou totiž náročnější na přesné udržení teploty a přítomnost vhodného taviva. Také proto si do dílen i škol stále častěji hledají cestu digitální pájecí stanice. 
Směrnice EU o omezení některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (RoHS), přinesla mimo jiné téměř úplný zákaz používání olova v pájecích materiálech. Mnohým výrobcům i amatérským elektronikům tato legislativa zamotala hlavu. „Pro životní prostředí je sice olovo škodlivé, ale pro pájení představuje technologicky nejvhodnější materiál. Dosud používaná slitina cínu s 37 % olova nabízela výborné mechanické i elektrické vlastnosti a nízký bod tání okolo 180 °C. Jeho ekologická náhrada – v podstatě čistý cín s malým přídavkem stříbra – se olovnaté pájce po této stránce rovnat nemůže a pájení spojů v elektronice je tak mnohem náročnější,“ říká Petr Rabiňák ze společnosti Conrad Business Supplies, která prodává elektronické součástky i nářadí.

Bezolovnaté pájky jsou náročnější na technologii

Firmy se s novou legislativou postupně vyrovnaly. Odborníci si však dodnes stěžují na větší křehkost bezolovnatých pájek a vyšší pravděpodobnost vzniku studených spojů. Bezolovnatá pájka je totiž mnohem méně plastická a má horší přilnavost jak k součástce samotné, tak ke spoji na desce. Současné bezolovnaté pájení klade větší důraz na dodržování přesné teploty a času pájení. Pájka bez olova má zhruba o 40 °C vyšší bod tání, což může být problém hlavně u méně výkonných páječek. Důležité je také přesně dodržovat pájecí teplotu a délku samotného pájení, která by neměla překročit 3 sekundy.

    

Pájecí stanice zaručí stálou teplotu a kvalitnější spoje

S dodržením nejvhodnějších parametrů pro bezolovnaté pájení pomáhají digitální pájecí stanice. Na rozdíl od běžné páječky totiž umožňují dokonalou kontrolu pájecí teploty. Nejde přitom jen o pouhou předvolbu teploty pájecího hrotu, ale o vyšší teplotní stabilitu v průběhu celého procesu. „Pokud je hrot pájky zahřátý na určitou hodnotu, dochází při dotyku s pájenou plochou k jeho ochlazení. Díky transformátoru v kombinaci s řídicí jednotkou je pájecí stanice schopná pohotověji kompenzovat vzniklé tepelné ztráty. Výsledkem je kvalitnější a přesný spoj. Společnost Conrad Business Supplies předvede tato zařízení na březnovém odborném veletrhu Amper 2018 na brněnském výstavišti.

Digitální pájecí stanice kromě profesionálních i amatérských elektro konstruktérů využijí také školy, neboť studentům umožňuje pohodlně vyzkoušet, jakým způsobem cín reaguje na různé teploty pájecího hrotu. Součástí většiny pájecích stanic je navíc stojánek na pájecí pero a houbička či drátěnka pro očištění hrotu pájky. Ty usnadňují celý proces pájení a zmenšují riziko popálení při neopatrném odložení pájecího pera.

Hodnocení článku: 

Komentáře

Zdravím,

EU jen vymýšlí voloviny, bez ní by nám bylo líp. Zrušil bych ji. Beru dodnes pájku s cínem a olovem. Má
eutektický bod tavení, okolo 180 stupňů. Cínová pájka je na prd. Nesnáší vibrace - automobilismus.
Dále je tu cínový mor - letectví. Dva roky jsem dělal slaboproud, pak firma zchrachovala.
Vyučen jsem silnoproudař. Slaboproud mám jako koníček. Cín má vyšší bod tavení, o to elektrárny více
jedou a tím je více zplodin. Dále cínové spoje mají kratší životnost a jsou studené spoje.
Opravovat se to nevyplácí. Lidé to hází do popelnic. To je ekologie. Dále je tu lobby.

Pavel