Vývoj každého výrobku je investicí, která by se firmě měla vyplatit. Zní to banálně? Věřte, že to banalita není. Na jedné straně stojí vývojář. Má svou hlavu, v ní spoustu nápadů. Rád by je využil - ale málokdy vymyslí právě to, po čem touží zákazníci. Ti mají zase pro změnu požadavky, které se nedají za rozumnou cenu splnit. A uprostřed přešlapuje obchodník, logistik nebo šéf v roli rozhodčího. Když už se konečně zdá, že se našlo něco, co se dá vyvinout a zákazník to bude chtít, přichází na řadu otázka: vyplatí se to vyvíjet, nebo ne?

Rozhodnutí cokoli vyvíjet pak vzniká na základě důkladné rozvahy včetně odhadu, jak dlouho bude vývoj trvat a kolik bude stát. Tady hraje roli velikost firmy. Malá firma prostě nemůže investovat do vývoje dost peněz, vznikají „amatérská“ řešení. Pro vývojáře je prostě velikost „jeho“ firmy tím, co naprosto zásadně určuje styl a úroveň jeho práce.

Ekonomický růst 2N je ve vývoji HW patrný doslova na první pohled. Kdo si ale pod tím představí luxusní měřící techniku a obrovské LCD monitory, je na omylu. Mám samozřejmě na mysli pohled na nové výrobky. Jejich „kabát“ už prostě vypadá jinak než kdysi. Krejčí odložil nůžky na plech. Elegantní křivky plastů i kovů samozřejmě tvoří „profík“ z jiné branže, ale vývojář je zodpovědný za použitelnost - to on dává „hlavu na špalek“.

Možná se divíte, proč že vývojář HW řeší čistě mechanické, konstrukční problémy? Vývoj ve 2N funguje tak, že jeden člověk má na starosti (pokud možno) celý výrobek „od A do Z“. A když ne celý, tak co největší část. Právě tady je kouzlo práce vývojáře v relativně malé (ve srovnání se světovými giganty) firmě. Práce není rutinní, pořád je co se učit. Nikdo samozřejmě neumí všechno - nevadí, jsme tým. Je ale myslím věcí „stavovské cti“ vývojáře, aby uměl skoro všechno. Pokusím se teď vylíčit, jak by vypadal vývoj jednoduššího výrobku, kdyby jej měl na starosti jediný, dokonalý „supervývojář“.

Takový chlapík – bohužel spíše komiksová postava - by se nespokojil s čekáním na přesné zadání. Vyšťoural by na internetu kdejakou konkurenci, jejich nápady, co je autorsky chráněno atd. Ještě dřív, než vývoj začne, by si vytvořil hrubou představu o obvodovém řešení. Tajně pak sedne k páječce, aby si bastlením ověřil, jestli bude fungovat i to, čím si není jistý (výrobci polovodičů obvykle zatají právě to, co nutně potřebujete vědět).

Pak vezme vhodný věštecký nástroj (nejčastěji PC nebo láhev whisky) a přesně předpoví dobu vývoje, náklady na vývoj a cenu výrobku. Celý obraz budoucího výrobku pak předloží obchodníkům a vedení firmy, a to v „jejich řeči“. Je totiž schopen komunikovat s takzvanými laiky - tedy hovořit bez údajů o ohmech, megahertzích, bez poznámek o zpětné vazbě, resetu atd.

V další fázi pak sám objedná (pochopitelně tam, kde jsou nejlepší ceny) vše, co bude potřebovat. Dobrá znalost nových součástek je nutná. Třeba použít šestnáctibitový RISC procesor místo obvodu RTC vypadá jako zvrhlost, jenže když je dvakrát levnější a má odběr několik mikroampér, je to už jiná věc…. A vrhne se do vývoje. Během kreslení schématu a navrhování desky (což, jak každý ví, jsou činnosti téměř nepřerušitelné) obslouží asi 1000 přerušení (např. dotazy obchodníků a problémy se vším, co vyvíjel dřív), bravurně zapracuje asi 10 dodatečných požadavků, průběžně urguje objednané součástky a píše manuál. Může i rovnou anglicky, protože jednak nehrozí, že by se zbytečně vykecával, jednak překlad do češtiny je snazší než naopak a do třetice se netrpělivci pocvičí. Zařídí po věcné stránce informace na internetu, letácích, vytvoří prezentaci výrobku, včas nalije prodejcům do hlav právě to, co budou potřebovat.

Mechaniku výrobku navrhne hned ve třech nebo více variantách (na rozdíl od elektroniky do ní „vidí“, a tedy i „kecá“, mnohem víc lidí). Vybranou variantu pak „dotáhne“ do detailů (aby ani zákazník ani výroba nekřičeli „kdo tohle vymyslel???“) a postará se o její realizaci.

Aby úplně nezapomněl programování, napíše sám aspoň kousíček SW (protože programátor jinak bude tvrdit, že to nechodí). Hotový SW pak otestuje. Nemusí najít všechny chyby, ale pokud možno by měl najít tu, která se projeví až po exportu 10000 kusů do Zimbabwe na potvoru právě v době, kdy autor SW je na půlroční dovolené v Antarktidě.

V závěrečné fázi podá náš superman vrcholný výkon v multitaskingu - školí obchodníky, servisní techniky, oživovače ve výrobě, instaluje první vzorky, zařizuje certifikační měření, vytváří kompletní technickou dokumentaci, samozřejmě stále doplňuje nové funkce, testuje, doplňuje manuál atd. Mezitím ale už dávno uvažuje nad novým vývojem…

Pro toho, kdo ještě firmu 2N Telekomunikace nezná doplním, že se zabývá vývojem nových zařízení od hrubého zadání až po rozběh sériové výroby, tj. kreslením schémat, stavbou a měřením, psaním manuálů a výrobních postupů, vývojem testovacích zařízení, psaním a laděním firmware. Nechybí pochopitelně ani prezentace vlastních výrobků a školením techniků. Jedná se o slaboproud – především telekomunikační technika, analogová a digitální.

V současnosti hledá nové inženýry elektro – slaboproudý obor, a to i čerstvé absolventy!, kterým má opravdu co nabídnout. Požadována je znalost nějakého elektronického návrhového systému, základní znalost programování jednočipů, uživatelská znalost Windows a MS Office, angličtina alespoň pasivně, schopnost komunikovat s laiky a prezentovat svou práci písemně i ústně, samostatnost a samozřejmě i chuť dělat pestrou práci a schopnost překonávat překážky. Lidem s kladným vztahem ke konstruktérské profesi - strojařině, tedy kreslení např. v Autocadu, lze odpustit i slabší znalosti elektroniky. Více se dozvíte v inzerátu na Jobs.HW.cz

DOWNLOAD & Odkazy

• Domovská stránka 2N Telekomunikace - http://www.2n.cz