Dle zprávy objevivší se v online magazínu ACS Nano se vědci James Tour a Alexander Sinitskii zmínili o tom, jak se jim (za použití v industriální branži běžných litografických technik) podařilo vytvořit 10 nm velké proužky amorfního grafitu na křemíkovém podkladu. Apropos, grafit, to je ta uhlíková (a polovodičová mimochodem) věc, kterou všichni známe z tužek. Tím dali vzniknout základnímu stavebnímu kameni nevolatelní paměti schopné velmi hustého a stabilního zápisu.
Projekt je zaštítěn největšími výrobci pamětí na světě, takže vědecký tým měl čas i prostředky na to, zkoumat rozvoj technologie do více směrů. V této souvislosti se objevilo několik dalších zajímavých objevů, leč o nich náš článek není, takže zpět ke grafitu. Zpočátku vědci přemýšleli o aktivním nasazení nanotechnologií, ale nakonec správně usoudili, že čím jednodušší proces bude, tím reálnější bude jeho následná komercializace a praktická realizace.
Grafit je poměrně dobrým a spolehlivým bitem. Důvody, proč jsou věci právě takové, jaké jsou, ještě tak zcela nechápeme, ovšem to nám samozřejmě nebrání již teď těchto výhod čile využívat. Vědci totiž přišli na to, že proud přivedený mezi vrstvičku 10 atomů grafitu vytvoří v obvodu mezeru (mezera v grafitovém pásku má průměr několik nm), s dalším přivedením proudu se vše vrátí do předchozího stavu. Zatím vše naznačuje tomu, že lze tento postup opakovat do nekonečna.
Tím ale výhody grafitu ještě zdaleka nekončí. Mezi další pozitiva patří práce již při 3 V, výborný poměr On / Off stavu a potřeba pouze dvojice terminálů namísto tří, což by odstranilo spoustu obvodů a tím i zefektivnilo a usnadnilo výrobu. Grafit je taktéž značně odolný proti teplotním výkyvům a záření, takže se s ním beze vší pochyby jednou setkáme minimálně u družic, vojenských systémů apod.