Jsou to především nové objevy na poli solárních energií, které posunují naši společnost stále blíže stavu, který vědci nazvali "personalizovanou solární energií". O co jde? Zkrátka o to, že by se měli lidé zaměřit spíše než na obří továrny na solární články pokrývající jejich konkrétní potřebu. Nakonec i internet staví na podobném principu - namísto jednoho centrálního místa proslul dokonalou decentralizací.

Přesun od velkých továren k malým domácím sice budou dlouhý, bolestivý a finančně nákladný, ovšem má hned několik výhod. Pokud pomineme strategicko-taktickou výhodnost řešení (pármetrová solární plocha před domem opravdu není vhodný cíl teroristického útoku), pak je tu praktická neexistence jakýchkoliv katastrof, které jsou u jiných typů přeměn energie jistě reálné - vzpomeňme Černobyl, záplavy u přehradních elektráren apod.

Daniel Nocera ve zprávě zmínil, že se do roku 2050 globální spotřeba energie zvýší nejméně dvojnásobně a kolem roku 2100 pak ztrojnásobí. Stále rostoucí životní standard je třeba živit. Každopádně použití solárních článků se může ukázat v řadě situací optimální volbou (minimálně v některých oblastech - nemyslíme za polárním kruhem a podobná extrémní místa).

Klíčovou otázkou související s personalizovanou solární energií ale není ani tak jak ji získat, ale spíše jak ji ukládat - bezpečně, stabilně a přitom i maximálně efektivně. I této citlivé otázky se zpráva dotkla a zmínila inovativní katalyzační proces, který dělí vodu na vodík a kyslík, jež se poté stanou palivem pro palivový článek. V laboratorním měřítku vše funguje krásně, takže teď už nezbývá než jen věci uvést do praxe. Tak co, páni politici, kterýpak odvážlivec se toho ujme... ?

• Zdroj: zde