Jedna věc je zaplavit trh produkty využívající nanotechnologie, úplně jiná je však otázka našeho bezpečí. Se všemi těmi stovkami produktů obsahujících nanotechnologie si skupina vědců z Washingtonské Univerzity položila otázku, jak velký (a zda vůbec) mají dopad nanomateriály na naše zdraví.
Aby bylo možno nanomateriály zachytit, sledovat a studovat, je přirozeně nutno je nejprve detekovat. Je to sice kupodivu věci, ale doposud neexistují k této věci žádné protokoly, postupy a studie. Studovat dopad nanomateriálů na naše zdraví a životní prostředí dodatečně je sice trochu krátkozraké, na druhou stranu lépe pozdě než nikdy...
Jako část této snahy po detekci nanočástic vyvinul tým vedený doktorem Lan Yangem senzor na čipu, který je schopen nejen detekovat, ale také změřit byť i jedinou nanočástici. Dle slov tvůrců je senzor bez nejmenších problémů schopen měřit i nanočástice menší, nežli 100 nm (průměr běžného viru).
Zajímavé je na každý pád také to, kde se vědci inspirovali: Ve známé Katedrále Svatého Pavla, která umožňuje slyšet šepot přes celou kupoli, ovšem hlasitou řeč zkomolí. Mikro-rezonátor prý funguje na podobném principu. Technologie ovšem zatím trpí několika neduhy, z nichž nejvíce nepříjemný je rozhodně ten, že mikro-rezonátory citlivě reagují i na takové věci, jako je pouhá změna teploty. Nicméně tým pilně testuje a vyvíjí, takže s posledními prototypy bylo dosaženo velmi solidních měření s odchylkou v řádu pouhých 1-2 %.
