Pokud si právě říkáte, co že je to dnes za bulvární téma, musíme vás obratem uklidnit, že je vážnější, nežli by se na první pohled zdálo. Ale začněme, jak vyžaduje informačně-novinářská konvence, od začátku.
Dr. Mark Gassom z University of Reading si nechal do své ruky zabudovat bezdrátově komunikující čip, který mu standardně umožnil otevírat bezpečnostní dveře nebo aktivovat jeho mobilní telefon, takže jej mohl použít jen on a nikdo jiný. Vlastně jde o obyčejnou formu wireless-ID čipu, který dnes již leckde běžně najdeme – „tagují“ se s ním třeba psi, kola atd.
Následně se vědec rozhodl zcela záměrně infikovat tento čip (či spíše jeho obslužné rutiny) počítačovým virem. Při zkouškách brzy poté Dr. Gassom prokázal, že podobně infikovaný čip může nákazu přenést na externí elektronické kontrolní systémy a takto se dál šířit, popřípadě zajistit vstup nežádoucí osobě apod.
Vědec vše samozřejmě podnikl hlavně proto, aby zviditelnil celý princip, na který se dnes často zapomíná – jak totiž poroste objem bezdrátové komunikace, budeme i v této sféře IT čelit stále větší záplavě virů, spamu, malware, krádeží informací atd. Jistě budete kupříkladu souhlasit, že s vaším čipem na synchronizaci srdečního svalu by si měl hrát pouze doktor a nikdo jiný.
Je před námi zkrátka zcela nová výzva (a éra) spočívající v zajištění bezpečnosti u bezdrátově komunikující techniky. Nakonec, jak už to tak u nových technologií bývá, spolu s novými možnostmi obvykle přicházejí i nové zápory. Každopádně, samotný fakt, že by se někdo online vrtal v nějakém budoucím čipu (třeba tom implantovaném namísto občanského průkazu), stojí minimálně za zamyšlení...
