Přesně dne 20. května letošního roku došlo k dalšímu velkému kroku v historii lidské existence. J. Craig. Venter (a jeho tým bádající na půdě J.C. Venter Institutu) oznámili, že se jim podařilo vytvořit buňku kontrolovanou plně syntetickým genomem. Z technologického hlediska tedy došlo k tomu, že se kód vzniklý v rámci digitálního komputeru nyní replikuje / množí jako genom živých buněk.
Největší podíl na úspěchu má dle vědců zejména to, že dnes již umíme pracovat s DNA a RNA ve velkém měřítku. Během posledních let se totiž naše schopnost číst kód mnoha druhů rapidně zvýšila – za posledních 25 let doslova exponenciálně o cca 8 řádů! Sice to stále nevypadá nijak oslnivě, ale ať si to přirovnáme k něčemu nám známému – je to totéž, jako by čtení z diskety rychlostí 1 kb/s vyskočilo po 25 letech na 100 GB za sekundu.
A jelikož čtení i sestavování DNA a RNA je vše, co vědci potřebují, aby mohli pracovat s životem v jeho nejzákladnější podobě, není divu, že se moderní věda již dravě vrhla do oblasti tvorby vlastních živých tvorů – vždyť co může být zajímavějšího a náročnějšího (kdo bez zaváhání uvedl „vyplňování daňového přiznání“, pak podotýkáme, že to je pouze to druhé...).
Na celé věci je zajímavé zejména to, že se nejedná o nějaký digitální prototyp, ale o skutečný a nefalšovaný nový životní druh, který se v rámci svého DNA programu snaží replikovat v nové buňky, přenášet informace, množit atd. ve svém biotopu, konkurovat si přitom s dalšími druhy (jak praví Darwin) a vyvíjet se v nové nečekané formy. Je přirozeně jen otázka času, kdy se začne experimentovat i s mnohem náročnějšími životními formami a začnou se vytvářet druhy viditelné a hmatatelné.
