Jste zde

IO-Link – popis digitální komunikace pro senzory

smallhl07_io_link_xxl.jpg

IO-Link je speciální digitální komunikace pro snadné připojení a komunikaci různých snímačů a případně akčních členů po sériové sběrnici. Hlavními výhodami je následné snadné napojení na průmyslové sběrnice, rychlý automatický přenos naměřených hodnot, dálkové nastavení i s automatickou konfiguraci snímače a podrobná kontrola funkce. Velkou výhodou je zpětná kompatibilita s klasickým spínaným výstupem. Více ZDE

Plně integrovaný nabíjecí napájecí modul s akubaterií i elektronikou

smallinfinergy_MPM_deska2.jpg

Vypadá to jako nějaký procesor pro PC. Avšak není to procesor. Je to plně integrovaný napájecí modul MPM 101, který v pouzdru integrované součástky obsahuje mimo elektroniky i výkonný tenkovrstvý nabíjecí akumulátor s kapacitou až 2 mAh, který lze rovnou kdykoliv průběžně dobíjet připojením stejnosměrného či střídavého napětí.Více ZDE

Vědci vytvořili první vyvíjející se roboty aneb evoluční robotika je tu!

225_05.png

V průběhu experimentu se roboti vyvinuli během mnoha generací stejně, jak to předpověděl Darwin živým tvorům a začali získávat evolučně výhodné vlastnosti.

p>Ačkoliv kreacionisté mají ohledně původu člověka jasno (dokonce i dnes věří cca polovina Američanů tomu, že svět vznikl svořením v jediném okamžiku), i přesto budí komplexnost přírody a vývoje člověka otázky již od nejstarších dob. Podobnému lákadlu neodolali ani vědci, jelikož s dnešní technikou není problém nasimulovat řadu přírodních procesů a jedním z nich je i vývoj.

 

Vědci z Laboratory of Intelligent Systems in the Ecole Polytechnique Fédérale of Lausanne již pracují na evoluci robotů po nějaký čas, ovšem poslední pokus byl zdaleka nejkomplexnější a nejzajímavější. Pokud bychom měli stručně shrnout mnohastránkový vědecký elaborát, tak došlo zhruba k tomu procesu:

Roboti se po řádově stovkách generací naučili díky vývoji a náhodným mutacím pohybu bez kolizí, sledování, lovu kořisti (roboti lovci na straně jedné a roboti kořist na té druhé), adaptaci, kooperaci (namátkou schopnost společného tlačení překážky se projevila jako evoluční výhoda) a dokonce i altruismu. Jinými slovy, darwinovy zákony přirozeného výběru se prokázaly být platnými i v digitální oblasti.

 

Pokud se nad věcí zamyslíme, zjistíme několik znepokojujících faktů. Předně. Evoluce nemusela být zdaleka tak pomalá, jak je nám předkládáno, což je o to zajímavější u použitých malých neuronových sítí (roboti měli řádově desítky neuronů). A za další, pokud nedáme robotům mantinely, je evidentní, že se z nás jednou stane konkurent pro jejich životní prostor. Ať je člověk jaký chce, pořád se vyvíjí velmi pomalu a za hodinku 500 generací rozhodně nestihne...

 

  • Zdroj + Videa: zde

 

Vestavěné senzory usnadňují práci s větrnými turbínami

Chytré vestavěné senzory dnes najdeme na nesčetných místech. A jedním z nich jsou i přímořské větrné farmy, kde usnadňují práci operatérům, kteří jsou přímo v suchu a teple kanceláře informováni o zdraví turbín.

Kdo by čekal jen nějaké trapné senzory teploty, tak toho musíme hned na úvod potěšit – senzory jsou zasazeny do lopatek větrných turbín tak, aby zachytily jakékoliv změny či vady ve struktuře lopatky. Pokud se totiž zachytí jisté náznaky ve struktuře dostatečně brzy, je možno zabránit tomu, aby se lopatka zcela utrhla, resp. zlomila.

A jak to celé pomáhá šetřit peníze podnikům a investorům? Velmi prostě – intervaly mezi dříve pravidelně konanými inspekcemi nyní lze prodloužit (a tedy konat pouze přímo výměnné akce), jelikož nyní se sama nahlásí vadná lopatka. To vše samozřejmě předpokládá prvotřídní senzory, aby byly dostupné co nejkompletnější a nejpřesnější informace.

Je tu také otázka bezpečnosti, mnohametrové lopatky poškozené v bouřích se mohou stát velmi nebezpečnými jak pro samotné inženýry, tak i pro loď či nízko letící letadlo poblíž. Celý projekt se jmenuje „SESS“ a znamená to „Smart Embedded Sensor Systems“ (po našem něco jako „Chytrý systém zabudovaných senzorů“).

Tým okolo rovněž počítá s tím, že poté, co se nasbírají data o lopatkách, snadněji se během vteřiny v PC rozhodne, jaké se ještě vyplatí opravit, které zkrátka kompletně nahradit a jaké pro změnu odeslat k recyklaci. Celý projekt má také ten význam, že slouží k otestování nově vyvinutých lopatek – jaká konfigurace je nejvýkonnější, která konstrukce nejméně poruchová, který typ zvládl nejvíce hodin a mnoho dalšího.

Poté, co vědci získají s podobným typem „zdravotního“ senzoru dostatek zkušeností, počítá se prý samozřejmě s nasazením i v jiných oblastech, nežli jen právě té energetické. Prozatím předběžně padlo cosi o aviatice, stavění mostů, budov i lodí, ale jsme si jisti, že se najde jistě i leccos dalšího...

Sběrnice Wireless M-BUS - jde to i bezdrátově...

smallwireless_mbus_modules.jpg

Již dříve jste se na stránkách HW serveru, resp. automatizace.HW.cz, mohli dočíst, že průmyslová datová sběrnice M-BUS (Meter-BUS) je určena k přenosu dat a řízení v oblasti měření a regulace topných systémů, plynu, odběru vody a elektrické energie. Málo kdo však již ví, že od roku 2007 je standard rozšířen o bezdrátový přenos dat, dnes označovaný jako Wireless M-BUS. Základní informace o struktuře, funkci a také o vestavných modulech pro jeho realizaci se dočtete v tomto článku. Více ZDE

Stránky