p>Ačkoliv kreacionisté mají ohledně původu člověka jasno (dokonce i dnes věří cca polovina Američanů tomu, že svět vznikl svořením v jediném okamžiku), i přesto budí komplexnost přírody a vývoje člověka otázky již od nejstarších dob. Podobnému lákadlu neodolali ani vědci, jelikož s dnešní technikou není problém nasimulovat řadu přírodních procesů a jedním z nich je i vývoj.

Vědci z Laboratory of Intelligent Systems in the Ecole Polytechnique Fédérale of Lausanne již pracují na evoluci robotů po nějaký čas, ovšem poslední pokus byl zdaleka nejkomplexnější a nejzajímavější. Pokud bychom měli stručně shrnout mnohastránkový vědecký elaborát, tak došlo zhruba k tomu procesu:

Roboti se po řádově stovkách generací naučili díky vývoji a náhodným mutacím pohybu bez kolizí, sledování, lovu kořisti (roboti lovci na straně jedné a roboti kořist na té druhé), adaptaci, kooperaci (namátkou schopnost společného tlačení překážky se projevila jako evoluční výhoda) a dokonce i altruismu. Jinými slovy, darwinovy zákony přirozeného výběru se prokázaly být platnými i v digitální oblasti.

Pokud se nad věcí zamyslíme, zjistíme několik znepokojujících faktů. Předně. Evoluce nemusela být zdaleka tak pomalá, jak je nám předkládáno, což je o to zajímavější u použitých malých neuronových sítí (roboti měli řádově desítky neuronů). A za další, pokud nedáme robotům mantinely, je evidentní, že se z nás jednou stane konkurent pro jejich životní prostor. Ať je člověk jaký chce, pořád se vyvíjí velmi pomalu a za hodinku 500 generací rozhodně nestihne...

• Zdroj + Videa: zde

Kdo by čekal jen nějaké trapné senzory teploty, tak toho musíme hned na úvod potěšit – senzory jsou zasazeny do lopatek větrných turbín tak, aby zachytily jakékoliv změny či vady ve struktuře lopatky. Pokud se totiž zachytí jisté náznaky ve struktuře dostatečně brzy, je možno zabránit tomu, aby se lopatka zcela utrhla, resp. zlomila.

A jak to celé pomáhá šetřit peníze podnikům a investorům? Velmi prostě – intervaly mezi dříve pravidelně konanými inspekcemi nyní lze prodloužit (a tedy konat pouze přímo výměnné akce), jelikož nyní se sama nahlásí vadná lopatka. To vše samozřejmě předpokládá prvotřídní senzory, aby byly dostupné co nejkompletnější a nejpřesnější informace.

Je tu také otázka bezpečnosti, mnohametrové lopatky poškozené v bouřích se mohou stát velmi nebezpečnými jak pro samotné inženýry, tak i pro loď či nízko letící letadlo poblíž. Celý projekt se jmenuje „SESS“ a znamená to „Smart Embedded Sensor Systems“ (po našem něco jako „Chytrý systém zabudovaných senzorů“).

Tým okolo rovněž počítá s tím, že poté, co se nasbírají data o lopatkách, snadněji se během vteřiny v PC rozhodne, jaké se ještě vyplatí opravit, které zkrátka kompletně nahradit a jaké pro změnu odeslat k recyklaci. Celý projekt má také ten význam, že slouží k otestování nově vyvinutých lopatek – jaká konfigurace je nejvýkonnější, která konstrukce nejméně poruchová, který typ zvládl nejvíce hodin a mnoho dalšího.

Poté, co vědci získají s podobným typem „zdravotního“ senzoru dostatek zkušeností, počítá se prý samozřejmě s nasazením i v jiných oblastech, nežli jen právě té energetické. Prozatím předběžně padlo cosi o aviatice, stavění mostů, budov i lodí, ale jsme si jisti, že se najde jistě i leccos dalšího...

• Zdroj: http://www.sciencedaily.com/releases/2010/01/100114092404.htm

Li-air akumulátory jsou tvořeny katalytickou katodou (dodává kyslík), dále elektrolytem a lithiovou anodou. Na technologii je zajímavé především to, že má potenciál uschovat do článku zhruba tolik energie, kolik jí dostaneme spálením stejného množství benzínu.

Pokud bychom měli srovnat technologie li-pol (resp. li-ion) a li-air, tak druhá řečená má oproti první cca 5-10x větší úschovný potenciál. Tento potenciál je nicméně nutno správně využít a než to bude v praxi úspěšně možno, bude třeba vyřešit nejprve některé nepříjemné vědecké výzvy.

"Docela určitě se nejedná o technologii s níž se setkáme v brzké době," komentuje věc Jeff Chamberlain z vědeckého týmu. "Kromě času bude úspěch vyžadovat dokonalou spolupráci mezi mnoha vědními obory, aby bylo možno perfektně zvládnout každou ze čtveřice důležitých oblastí: Bezpečnost, cenu, životnost a výkon." V současné době je to ale prý pro tým projekt č. 1 a samozřejmě také prestižní otázka.

Laboratoř již po cca 40 let pracuje v akumulátorové branži, takže jestli má někdo ty nejlepší předpoklady a zkušenosti dosáhnout cíle, pak je to právě tento tým vlastnící několik pod-laboratoří (centrum pro nanomateriály, výpočetní střediska, ...). Dodejme ještě pro zajímavost, že tým již úspěšně dodává technologie i takovým velikánům jako je třeba firma BASF.

• Zdroj: http://www.sciencedaily.com/releases/2009/12/091230024401.htm