Není žádným tajemstvím, že se zvyšuje počet mobilních zařízení člověka obklopujících a zároveň hladových po elektřině. Dnes bychom jen těžko již našli někoho bez mobilního telefonu, ovšem žádnou vzácností nejsou ani notebooky, notebooky, PDAčka, GPSky, multimediální přehrávače a desítky dalších. Mobilní spotřebitelská technika slouží obvykle perfektně jen do té doby, dokud se vyskytujeme poblíž zásuvek, stačí ovšem na pár dní vyrazit do přírody a hned si člověk uvědomí, jak závislý na elektřině vlastně je. A právě tento problém se snaží řešit vodíková mobilní nabíječka pocházející z dílem firmy Horizon Fuel Cell.

Zařízení má poměrně nenápadný tvar kombinující válcovitou nádržku na vodík a běžné kvádříkové tělo. Lze díky ní napájet prakticky libovolné mobilní zařízení. Zdůrazňujeme ještě jednou slovo "mobilní", jelikož je příslušenství určeno výhradně pro elektroniku, která se spokojí s příkonem do 3 W.

Sbírka podporovaných zařízení je samozřejmě omezena jen fantazií svého majitele - kromě již zmíněných PDA, smartphonů, mobilů a komunikátorů si s podobným dodáváním energie dokážeme představit také VHF vysílačky, světelné zdroje všeho druhu, GPSky, digitální fotoaparáty, herní konzole a mikro-projektory. Port s 5 V / 400 mA je mimochodem běžný microUSB, takže není případně problém koncovku na druhé straně upravit.

Vodíková náplň (jmenuje se "HydroSTIK") je samozřejmě vyměnitelná a má naoko podobu běžné baterie a pozor, jedno příjemné překvapení - na rozdíl od běžných nádrží obsahuje HydroSTIK vodík v pevném stavu a nikoliv plynný a natlakovaný. Navíc lze HydroSTIK snadno doplňovat z běžných natlakovaných lahví či vodně-elektrolytických zařízení. Každý HydroSTIK pojme 15 Wh energie, což stačí kupříkladu k nabití 4-6 běžných mobilů ši 2-3 3G smartphonů.

• Zdroj: http://www.horizonfuelcell.com/electronics.htm

Celá věc napadla Jessicu Lindquist (toho času pracující na Washingtonské univerzitě), která se v rámci svého studia (týkajícího se množství a výskytu sněhových srážek) setkala s následujícím problémem: Vědecké stanice sledující počasí stojí 10 000 USD jedna. Všimla si též ale, že čidla z ledniček přijdou jen na 30 USD kus a přitom dokážou sledovat teplotu stejně dobře (každou hodinu po 11 měsíců v roce a to v jakkoli náročném terénu).

Konstrukce detektorů je velmi originální a nijak si nezadá s nápadem. Několikacentimetrové senzory jsou umístěny do tenisových míčků, jež jsou poté částečně vyplněny štěrkem (to kvůli setrvání na místě). Aplikace senzorů je neméně originální a jen doufáme, že se inspiruje více branží ? k umisťování na vysoké stromy slouží obyčejný vrhač tenisáků, který jde sehnat v kterémkoliv hračkářství. Senzory v míčcích tak jde díky němu navíc umisťovat i tam, kde se o tom vědcům doposud ani nesnilo, jako třeba na skalní stěny apod.

Podotýkáme, že pozadí toho všeho je přísně vědecké. Lundquistová a lidé kolem studují, jak horské srážky v podobě sněhu či rozpuštěné vody ovlivňují společnosti druhů a prostředí v nižších nadmořských výškách. Vůbec jde o věc, které by dnes věda mohla věnovat co nejvíce pozornosti ? nakonec hory tvoří ? povrchu Země a horské řeky poskytují kolem 40 % vody lidským populacím. (Pitná voda se na horách samozřejmě objevuje především ve formě tajícího sněhu.)

Studovaný problém sice nevypadá pro našince se studnou na zahradě nijak přehnaně zajímavě, ale je v některých oblastech doslova kritickou znalostí. Jde totiž o to, že hory jsou leckde celoroční zásobárny pitné vody, v nichž sníh zadržuje vodu dostatečně dlouho na celou sezónu (a jen postupně odtává). Je tudíž důležité znát, jak tento proces ovlivní globální oteplování a zda bude vody dost i tehdy, když sníh roztaje rychleji. Nemluvě o riziku povodní samozřejmě.

• Zdroj: http://www.sciencedaily.com/releases/2009/12/091214101404.htm