Za předpokladu, že se technologie ujme, nebude poté digitál omezen pouze na software, který dostane zákazník s jeho nákupem. Pod "taktovku" prográmatora se zde dostává skutečně vše: Od fokusu, přes expozici, až po rychlost závěrky a blesku atd. zkrátka všechny fotografické ingredience si může tvořivý kodér upravit k obrazu svému. Profesor počítačových věd, Marc Leroy, věc komentuje slovy: "Základní premisa projektu byla vytvořit digitální fotoaparát / kameru, která by zkrátka byla open-source."

Přidání podobné možnosti by se sice na první pohled mohlo někomu jevit jako zcela zbytečná a tudíž i postradatelná věc, ovšem vždy se najde někdo, kdo je schopný obraz zpracovat lépe, nežli čeho je schopno základní firemní nastavení, o dodatečných funkcích ani nemluvě. Programovat půjde namátkou třeba také odezva digitálu na světlo i pohyb a co je nejlepší - nebude problém ani v tom, dotvořit si vlastní algoritmy pro zpracování pořízeného RAWu.

Jednou z nejvíce vyzrálých ideí, jak zužitkovat podobné zařízení, je poprat se s jeho pomocí s omezeným dynamickým rozsahem soudobé digitální fotografie. Ta je totiž ve srovnání s našima očima ještě stále značně pozadu, takže se u ní na světelně náročné scéně projevují tzv. "přepaly" - zejména na mracích, obloze obecně, světlých odrazech a světlech. 

Celý proces zpracování širšího dynamického rozsahu do jednoho snímku méně schopným snímačem sice vypadá jako sci-fi, ale postup je jednodušší, nežli by se zdálo. Scéna se jednoduše vyfotí dvakrát či třikrát s různou hodnotou EV a všechny snímky se poté šikovně zpracují tak, aby se v rámci stávajícího barevného prostoru ideálně zobrazila všechna problémová místa. Přínos kamery je zejména v tom, že doposud byly podobné post-procesní akce pouze doménou stolních počítačů a nešlo je realizovat přímo "v poli". Samozřejmě, pokud neuvažujeme digitální zrcadlovky a některé kompakty firmy Fujifilm s rozšířeným dynamickým rozsahem. I ty ovšem stále nemají DR rozsah "úplný", ale jen "rozšířený" o 1-2 EV.

• Zdroj: zde