Právě tuto skupinu tzv. distribučních a silových (výkonových) transformátorů proto Evropská komise nedávno zařadila mezi elektrická zařízení, u nichž by v budoucnu měly být zavedeny minimální požadavky na energetickou efektivnost pro jejich prodej na společném trhu EU (v rámci tzv. Směrnice o ekodesignu). A tyto požadavky by měly v principu zohlednit fakt, že úspornější typy transformátorů přinesou nakonec i přes vyšší pořizovací cenu konečným uživatelům absolutní úspory díky nižším transformačním ztrátám a tedy i provozním nákladům.

 

Úroveň transformačních ztrát jsou dnes povinni výrobci u každého modelu uvádět a jsou členěny do dvou základních kategorií: tzv. ztráty naprázdno (označovány jako „Po“) a ztráty nakrátko (označovány jako „Pk“). Zatímco ztráty naprázdno jsou trvalé a jejich sumární výše za určitý čas je dána v podstatě výchozí hodnotou deklarovanou výrobcem (uváděna ve wattech), do souhrnné výše ztrát nakrátko výraznou měrou rovněž vstupuje časový průběh zatížení (a to de facto s druhou mocninou). V praxi se tak sice kupující tyto hodnoty dozví, ale již málokterý výrobce je schopen zákazníkovi rovněž sdělit, jakou výši celoročních ztrát lze očekávat. Kámen úrazu je právě v charakteru provozu.

 

V obecné rovině platí, že hodnota ztrát naprázdno by měla hrát důležitější roli při výběru transformátorů, které mají po většinu času malé zatížení a jejich nominální výkon je více využit pouze v odběrových špičkách. To je typický případ distribučních transformátorů VN/NN zásobujících elektřinou domácnosti. A naopak všude tam, kde zatížení transformátoru bude trvale vysoké, je nutné větší pozornost věnovat ztrátám nakrátko. Zde jsou dobrým příkladem transformátory pro průmysl či výkonové transformátory, přes které jsou zapojeny zdroje elektrické energie s vysokým ročním využitím.

 

A právě u druhého typu aplikací je dnes možné v důsledku rychlého technologického vývoje a nízké informovanosti zákazníků velmi často identifikovat rozšiřující se ekonomicky efektivní potenciál energetických úspor.

 

Z tohoto důvodu společnost SEVEn přichází s novým podpůrným nástrojem, jak si konkrétní typ transformátoru stojí z hlediska „štítkových“ hodnot Po a Pk a zda je pro daný charakter provozu zvolen správně. Výstupem je „energetický štítek“, který za pomoci energetických tříd umožňuje porovnat daný typ transformátoru s konkurencí a který dále vyčísluje, jaké celoroční ztráty lze s ohledem na charakter provozu očekávat, respektive o kolik by je bylo možné snížit při výměně transformátoru za vhodnější model.

 

Že rozdíly mohou být významné, potvrzuje fakt, že při správném návrhu lze v praxi docílit i ročních ztrát nepřesahujících 0,5–0,6 % přenesené energie ročně. Při nesprávném pak tento poměr může naopak dosahovat i 1–2 %. Tento relativně malý rozdíl roste na významu, je-li například transformátor navržen pro vyvedení elektrického výkonu z bioplynové stanice, kde je cena přenášené elektřiny výrazně vyšší než tržní a kde trafo může být trvale v provozu i na 85 % svého (zdánlivého) výkonu, což mimochodem svědčí o nesprávném dimenzování. Návratnost vícenákladů do úspornějšího modelu pak může být i v řádu pouze několika měsíců.

 

Pokud máte zájem o spolupráci při identifikaci úspor energie u konkrétního typu či aplikace transformátoru, kontaktujte odpovědné pracovníky SEVEn: Tomáš Voříšek, tomas.vorisek@svn.cz, Gustav Kodl, gustav.kodl@svn.cz .

 

 

Zdroj: Zprávy ze SEVEn číslo 2/12 (říjen 2012), ilustrace: SEVEn