Vědci z institutu Georgia Institute of Technology nedávno předvedli, že tenký, velmi dlouhý a takřka neviditelný nano-drátek může převádět pohybovou energii srdce či plic (tedy pravidelně se stahujících svalů) v těle pokusné krysy na elektrický proud. U lidí by tedy podobné nano-generátory, vhodně aplikované na svaly srdce či plic, jednou mohly poskytovat kompletní napájení zdravotnických implantátů.
K pokusu bylo využito nano-drátku vyrobeného z oxidu zinku, který při mechanickém zatížení vykazuje piezoelektrický efekt. No a jelikož vědec Zhong Lin Wang předvedl podobný efekt v nano-měřítku již někdy v roce 2005, byl od všeho už jen krok k nápadu s pohonem techniky čistě jen svaly organismů.
Samozřejmě, jelikož se v lidském těle elektrické impulzy již používají k řadě funkcí, musel by se podobný nano-drátek obalit i nějakým polymerem v rámci svého kompletního oddělení od okolí a tělních tekutin. A jak efektivní takový převod vlastně je? Systém umístěný na bránici krysy (tj. sběr energie z dýchání), obohacený o vše nezbytné v nano-provedení, pospolu zvládl vyprodukovat 4 pA @ 2 mV, při napojení na srdce pak 30 pA @ 3 mV.
To se zdá jako docela málo, ovšem vědec již předvedl prototyp sítě, tvořené stovkami podobných drátků. Má tím pádem za to, že jeho generátory z oxidu zinku budou ve větším počtu skvělým zdrojem energie pro budoucí tělesné senzory, které budou hlídat náš tlak, průvodní znaky rakoviny a podobně. Tyto senzory si mají říct v praxi o 1 µW. Díky skutečnosti, že u podobných senzorů nebudeme muset nasazovat nic v duchu tradičního velkého akumulátoru, opět otevřeme další dveře, umožňující umístění senzorů i do těch nejvíce citlivých oblastí lidského těla.
Zdroj: ZDE