Jedna z nejlepších částí dovolené je pro muže obvykle ta, při níž mají čas na svoje elektronické hračky - GPSky, PDAčka, handheldy, elektronické čtečky, mobilní herní konzole, přenosné multimediální přehrávače a desítky podobných udělátek. Všechny tyto přístroje mají ale jednu zásadní nevýhodu - jakmile vyčerpají svoji zásobu energie, můžete jich na dovolené mimo pohodlí hotelového pokoje nadále využívat již jen jako těžítek, k pinkání badmintonovými pálkami, házení žabek a podobným činnostem. To ovšem platilo jen doposud!

Zařízení Wrist Charger řeší problém nedostatečné kapacity prakticky všech představitelných mobilních zařízení. Celá idea je velmi prostá - náramek se nachází na jedné z rukou a po vybavení příslušnou koncovkou jej lze připojit k takřka všem dnes obvyklým elektronickým věcem a prodloužit tak jejich výdrž v poli.

Škála dodávaných koncovek je enormní, navíc nepochybujeme, že průměrný čtenář Hw.cz si v případě nouze hbitě zhotoví další. Přímo z krabice by se nám ale Wrist Charger měl postarat minimálně o nabíjení následující sestavy: Apple iPhone, Nokia I i II (2 mm + 3,5 mm), Motorola, HTC, MP3/MP4 + podobné skrze mini USB, dále mobily LG, Samsung i900, Sony Ericsson + zvládne i herní konzole Sony PSP, NDS Lite a Nintendo DSi.

Akumulátor umístěný v náramku je samozřejmě záhodno co nejčastěji dobíjet, ať již doma nebo třeba solárně. Náramek má rozměry 256 x 34 x 12 mm a váží cca 82 g. Vnitřní akumulátor nabízí při 5,5 V kapacitu 1 500 mAh. Jako nabíjecí vstup postačí 5 V. Indikační LEDky informují jak o procesu nabíjení, tak i o celkem 4 hladinách energie. Cena dělá kolem 35 USD.

• Zdroj: http://www.thinkgeek.com/computing/usb-gadgets/ceca

Za celým projektem stojí Bostonská Chemická Fakulta v čele s asistujícím profesorem chemie Dwainem Wangem, kterému se povedlo tento nanomateriál přetvořit do nové anody použité právě v LiIon akumulátorech. Důvod, proč Nanonety použít, je prostý – nabízí větší plochu, větší tepelnou vodivost a v neposlední řadě také mají potenciál zpřístupnit nám cca 10x takovou kapacitu, jakou dnes zvládne běžný LiIon článek.

Dalším výrazným prvkem nanonetových struktur je to, že jsou extrémně trvanlivé, což se podepisuje na takřka neznatelném úpadku kapacity mezi jednotlivými nabíjecími a vybíjecími cykly. Abychom byli konkrétní, tak vědci pozorovali, jak mezi 20 a 100 cyklem poklesla kapacita jen o 0,1 %.

"Vědci se dnes snaží nalézt další materiály, které zkvalitní stávající Lithium-Iontové akumulátorové technologie a jistě není žádným překvapením, že se prioritami zkoumání stala zejména větší životnost dotyčného článku a zvýšená kapacita," komentuje svůj nález pan Wang, "v tomto kontextu je nový nenonetový materiál přínosem pro obě kategorie zároveň a prozatím je to nejlepší materiál, z jakého si anodu můžeme přát."

Typický notebook má dnes LiIon článek o kapacitě 4 000 - 12 000 mAh. Zřejmě každý již někdy potěžkal baterii z takového zařízení a pokud ne, jistě ji viděl minimálně na obrázku. Díky Nanonetům by podobně objemná baterie mohla vážit jen 4-12 g. Pokud jde o plány do budoucna, tak pan Wang naznačil, že tým má v plánu ještě vyzkoušet, nakolik přínosným by bylo použití podobných struktur také u katody.

• Zdroj: http://www.sciencedaily.com/releases/2010/02/100216101157.htm

Firma již vytvořila jednoduché a nízkoenergetické zařízení, které je schopno přenášet informace vysokými rychlostmi za pomoci světla: "Zařízení, které se jmenuje nanofotonový lavinovitý fotodetektor, je nejrychlejším kusem svého druhu a má potenciál zpřístupnit nové objevy na poli energeticky efektivních počítačových výpočtů," praví se v tiskovém prohlášení IBM.

Zařízení, jež bylo ohlášeno před několika týdny a jehož detaily byly rozebrány v prestižním magazínu Nature, je schopno efektivně komunikovat rychlostmi až 40 Gigabitů za vteřinu, přičemž si vystačí s 1,5 V napětí. Světelné signály jsou mimochodem neseny přes obvody tvořené křemíkem a nikoliv mědí, jak je dnes u procesorů zvykem.

Prototyp zařízení byl dle IBM vytvořen s pomocí dnes běžně dostupných polovodičových technologií a zajímavý je zejména z toho důvodu, že oproti jiným podobným přístrojům se spokojí se zhruba dvacetinou energie. A jaký mají vlastně inženýři cíl?

Laťku si nepostavili právě nízko - cílem je vytvořit prvotřídní optické spoje, jež umožní ve druhé fázi zkonstruovat optické počítače schopné výkonu kolem 1 EF (tj. 1 000 000 000 000 000 000 operací v plovoucí řádové čárce). Abychom to přirovnali k něčemu, co každý zná - 1 EF počítač by byl 600x tak rychlý, jako dnes nejrychlejší počítač světa Cray XT5 přezdívaný "Jaguár" a nalézající se toho času v americké Oak Ridge National Laboratory (Tennessee). Ten zvládne 1,75 PF, což se rovná 0,001 75 EF.

Odkazy

• Video: http://www.youtube.com/v/RWhcwVxI2sQ&hl=en_US&fs=1&
• Zdroj: http://www.pcworld.com/article/190777/ibm_aims_to_replace_copper_chip_interconnects_with_light.html