Řekne – li se bastlíř, okamžitě v našem oboru víme, která bije. Bývaly doby, kdy zlaté české, pardon československé ručičky dokázaly svépomocně a s nesmírnou mírou elegance nahradit žalostně nedostatečnou nabídku trhu. Nejinak je tomu i dnes, jen ta doba se jaksi změnila.

 

Všeho je, až na ten čas, ale i zde máme paradoxně každý z nás k dispozici naprosto stejných 24 hodin, najednou dostatek, v on – line obchodech s bleskovým dodáním kam si jen zamaneme a nejpozději do předchozího dne máme problém vybrat ze stovek modelů ten nejmenší, nejkrásnější a nejvíce nabitý funkcemi, jež z velké části stejně nikdy nevyužijeme a jenom nás budou otravovat, no a ty ceny – pro mladé, kteří nechápou jak jsme ještě nedávno mohli vůbec fungovat bez chytrého mobilu s Androidem, samozřejmost, pro starší ročníky pak radost pohledět. Konzumní společnost začala žít krátkodobými požitky ve virtuálním světě, který se nezastaví před ničím, prožívat své úspěchy až na základě jejich elektronické interpretace na síti. Ostatně proč také vůbec někde stavět a zdržovat se, když mohu mít všechno po několika kliknutích tady a teď?

 

 

 

 

Může se tedy zdát, že v dnešní přetechnizované a všeho dohledatelné době, mikrovlném světě bez nároku na kapku toho lidského soukromí, máme již vše, co ke svému požitku potřebujeme, příp. o čem nás den co den naše nehmotné okolí přesvědčuje, že bez toho zcela jistě a nejpozději do několika minut zemřeme krutou smrtí. Elektronika, která dříve a s prakticky minimálními servisními nároky bezchybně sloužila desítky let, je nahrazována mnohdy bezcenným spotřebním zbožím bez jakéhokoli příběhu, které se bez úhony nedočká ani konce své zákonem stanovené ochranné lhůty 24 měsíců, takže ji raději, z preventivních důvodů a pod nejrůznějšími záminkami, kterým mnohdy sami dobře nerozumíme, v několikaměsíčních intervalech průběžně nahrazujeme stále novými, rádoby kompatibilními, ale zato ještě více „cool“ modely, na které se stojí fronty již od brzských podvečerních hodin a jejichž cenu neustále šroubují nahoru poplatky za ekologickou likvidaci prehistorických oblud.

 

Představa, že pak budu po večerech a jiných chvílích naprostého vyčerpání dlouhé měsíce kutit a oživovat něco světoborného, se v takovémto kontextu může na první pohled jevit poněkud odtržená od reality. Zlé jazyky prohlásí, že takový „bastl na koleně“ stejně vyjde mnohem dráž – časově i nákladově, nezbytné zařízení domácího pracoviště spolu se vší měřící parádou nevyjímaje –, stále mikroskopičtější provedení integrovaných obvodů třesoucí se rukou zapájet schopný nebudu a pokud ano, budou všechny piny jediného vyhotovení exotické součástky široko daleko, kterou mi laskavý distributor z lítosti odstřihl z kotouče, vyhrazeného odběratelům s ročním průtokem v astronomických cifrách, zákonitě na shodném potenciálu, krabičku sice seženu, ale profesionálně vypadající dílo s ní nestvořím ani omylem, a co když se nakonec dílo nezdaří, zažiji neutuchající lítost a ještě na mě z toho všeho padne jedna velká „depka“?

 

 

 

Ať si kdo chce co chce říká, my přece víme, že bastlení je srdeční záležitostí, jež přináší neskutečné potěšení a ve světlých chvílích snad i nějakou tu korunu či euro navíc. Je kreativní a silně návykové, neotřese jím globální oteplování, změna rodinného stavu, pád na burze ani ten domácí ze schodů dolů. Výsledky tvůrčí činnosti lze skvěle zadokumentovat pro případná další rozšíření či servisní účely (kdo někdy sháněl servisní dokumentaci, nad kterou se pak snažil v rámci kolektivního brain stormingu pochopit hnutí mysli strůjce pranýřovaného systému, ví o čem je řeč), které lze díky vybavení i zkušenostem povýšit na zcela obecnou úroveň.

 

Bastlíř svá díla zpravidla neobohatí o dobře promyšlené samodestrukční mechanismy s nebývale krátkým poločasem rozpadu, známé z některých podčeledí spotřební elektroniky, která vlastně degraduje již v okamžiku, kdy hmotě a proti její vůli začneme vnucovat námi požadované vlastnosti. S pocitem zadostiučinění, zračícím se v zářivém pohledu očí malého kluka, zjišťujeme, že vše stejně neseženeme jako hotový finální produkt, ba co víc, my to přece dokážeme udělat ještě lépe – jen nám zatím nikdo kromě manželky a lidí z patentového opakovaně nenaslouchá. Máme k dispozici nepřeberné množství inspirace, chuť se prát, výkonná čtyřjádra, simulační programy, dostatek odborné literatury, rychlé připojení k Internetu, kolegy na síti i mimo ni, otevřený schengenský prostor.

 

Tzv. „na koleně“ bastlí i profíci z velkých nadnárodních společností a jejich výtvory, byť ukryté za nablýskaným hliníkovým šasi a tenkými panely, dnes a denně zapíná, obdivuje a chorobně opečovává celý svět. To, že na počátku stála krásná myšlenka, kterou se dále podařilo zhmotnit do nepájivého pole, však již nikdo v rámci globálního konzumu neřeší. Digitální doba naštěstí nezměnila zavedené, staré dobré analogové pořádky, a z povahy věci je ani ohrozit nemůže. Omladinu sice stále dostaneme spíše na bombastických možnostech trojrozměrné vizualizace v závratném rozlišení tisíců na tisíce obrazových bodů, bleskové konektivitě či nebývale „nabušených“ jádrech v kapesním provedení, jedním dechem však potřebujeme dodat, že nic z toho nepřichází jen tak samo od sebe.

 

 

A ať již bude našim zahraničním kolegům při vyslovení slov „bastlíř“, „vývojář“ nebo třeba „žížala“ lítat po tváři sebevětší škleb, jsme přesvědčeni, že nazýváme a konáme správně. Ostatně, kdoví co vše ještě budeme muset zbastlit v době, kdy trh sice nabídne nepřeberné množství vychytávek jakož i rozličných předmětů denní potřeby, které však stejně nebudeme z rozhodnutí moci úřední moci provozovat – vlákna z wolframu by ostatně mohla vyprávět...