Výstavní scéna – výstaviště, vzniklo ještě za první republiky k desátému výročí jejího založení a stalo se tak i vizitkou soudobé československé architektury. První výstava byla uspořádána v roce 1928 na ploše 30 000 m2. V dalších předválečných létech, až do května 1938, zde proběhlo více než padesát výstavních akcí, ale žádný veletrh. Ty byly v té době doménou Prahy pod názvem Pražské vzorkové veletrhy - PVV. Poté nastala pro brněnské výstaviště doba temna, ve které zde hospodařila nejprve krátce československá, pak dlouho nacistická a na závěr i sovětská armáda. Rovněž závěrečné boje války měly devastující účinky na areál kdysi pyšného výstaviště. Těsně po válce byly jiné priority než obnova výstaviště a tak zde hospodařil každý a nikdo. Dokonce zde byla i bobří farma… Před úplnou likvidací areál zachránila v květnu 1947 ustavená Výstavní akciová společnost (VAS), která získala na částečnou úhradu válečných škod částku 800 000 Kčs. Další miliony na obnovu areálu musela ovšem sehnat sama. Ale ani pak nabylo ještě definitivně vyhráno.
Po nástupu komunistické moci nastalo v oblasti obchodu a tím i výstav a veletrhů jisté tápání, které se projevilo mimo jiné i totální likvidací PVV a úvahami o „vhodném“ využití brněnského areálu. Protože se hospodářství, zejména strojírenství a zahraniční obchod, přes všechny potíže rozvíjelo, bylo brzy zřejmé, že bez výstav a veletrhů to dále nepůjde. V roce 1957 byla uspořádána první strojírenská výstava, zatím na národní úrovni. Protože měla úspěch nejen propagační, což bylo cílem, ale i obchodní, byla zopakována i v následujících dvou létech. Tím se však její potenciál jako výstavy národní vyčerpal a bylo zřejmé, že bez mezinárodní účasti nemá smysl pořádat další ročníky. Svou roli zde sehrálo uvolňování mezinárodní situace, vnitrostátních poměrů i potřeba razantní podpory exportu. A tak byl v září 1959, tedy s ročním oddechovou pauzou, otevřen první mezinárodní strojírenský veletrh. Takto napsané to zní jednoduše, ale ve skutečností se za tím skrývá nepředstavitelné množství práce při překonávání nejrůznějších překážek běžných, ale i těch které může vytvořit jen plánované hospodářství. S lehkou nadsázkou se dá říci, že „dobrá věc se podařila navzdory tomu plánovanému hospodářství v čele s RVHP“.
Je velice zajímavé číst dobové referáty o oboru, který se nás především týká, tedy o elektronice. Osou referátů je výčet československých výrobků spotřební elektroniky, tedy přijímačů, televizorů, magnetofonů a gramofonů, vždy s výčtem počtu a někdy i typů elektronek. Jako zvláštnost je uváděn sedmi tranzistorový přijímač kapesního formátu T60. Prakticky vždy šlo ale o prototypy, v nejlepším případě výrobky z nulté série, kdy s běžnými dodávkami se optimisticky počítalo „od příštího roku“. Trochu stranou zájmu je měřící technika a to jak u domácích, tak i zahraničních vystavovatelů. Dále pak následují investiční celky, jako nahrávací studia, vybavení středisek řízení letového provozu s patnáctistopým magnetofonem, manipulátor pro jaderné laboratoře, telefonní ústředny, zařízení nosné telefonie, ale i měřící zařízení pro výrobu ozubených kol a podobné. O výpočetní technice nic, o integrovaných obvodech nic. Inu padesát let je padesát let.
Vedení společnosti Veletrhy Brno a.s.,chystá k tomuto výročí řadu akcí, z nichž jedna vlastně již běží. Hledají se pamětníci, či držitelé zajímavých fotografií nebo dokumentů, kteří by pomohli k rozšíření vědomostí o historii výstaviště, výstav či veletrhů. Každý, kdo něco má čí ví, se může přihlásit na e-mailu naší redakce či zavzpomínat formou komentáře .
Odkazy:
- Mezinárodní strojírenský veletrh 2008 - http://www.bvv.cz/msv
