Inteligentní bydlení, domácí automatizace, digitální domácnost – to jsou termíny, se kterými se často setkáváme na internetu, v novinách nebo reklamách. O umělou inteligenci se zatím nejedná, jen o určitý posun od klasické elektroinstalace k něčemu novému, modernímu. Výstižnější je zde přívlastek chytrá elektroinstalace nebo integrovaný přístup k řízení domu. Mnohdy ale podléháme mediálnímu nátlaku a používáme přívlastek inteligentní. Sama instalace nikdy inteligentní být nemůže. Inteligenci, nebo lépe chytrost musí určovat nějaký centrální prvek, který je celé elektroinstalaci nadřazený – říkejme mu řídicí systém nebo stručně jen systém. Má dostatečný výkon na to, aby byl schopný obsloužit celý dům a ulehčit, popřípadě zpříjemnit ovládání každodenních rutinních úkonů.

 

Tento řídicí systém a další moduly, které se za něj připojují, samozřejmě něco stojí. Na trhu se vyskytují různé systémy a různé ceny. Na trhu se lze setkat se systémy s cenou od milionů až po desetitisíce korun. Každý je v něčem jiný a má jiné vlastnosti a možnosti. Je pravděpodobné, že při stavbě nebo rekonstrukci domu či bytu již nezbývají finanční prostředky na žádný systém. Přesto je možné uvažovat s chytrým řízením někdy v budoucnosti a na toto řešení se předem připravit, popřípadě udělat elektroinstalaci inteligentní pouze z poloviny. Tato příprava je jednoduchá a není finančně náročná. Spočívá ve vícenákladech pouze v řádu tisíců korun. Investice do budoucnosti je levná.

 

 

Je pravděpodobné, že systémy pro inteligentní řízení se během nejbližších několika let stanou standardní výbavou novostaveb a lidstvo je akceptuje stejně tak, jako akceptovalo řadu jiných nových technologií. Například automobilový průmysl, který byl před padesáti lety z dnešního pohledu ještě v plenkách, nyní patří mezi celosvětové tahouny veškerých odvětví průmyslu. Největší změny v historii automobilového průmyslu se odehrály v posledních desetiletích.

 

Před 15 až 20 lety bylo obtížné si představit, že by běžný uživatel jezdil v autě s klimatizací. I když v té době byla auta s klimatizací již na trhu, většina uživatelů dávala přednost otevřenému okénku, než by si připlatili za drahou klimatizaci. Dnes bychom nové auto bez klimatizace jen těžko hledali. V 90 % nových automobilů je již klimatizace součástí standardní výbavy a každý tuto techniku akceptuje a vítá, i když za ni ve výsledku platí.

 

Obdobným vývojem prochází trh s osobními počítači, s mobilními telefony, s audiovizuální technikou a s většinou produktů v oboru elektroniky a elektrotechniky. Stejný posun lze brzy očekávat i v oblasti inteligentního bydlení. Je tedy užitečné se na tuto možnost připravit již nyní v předstihu.

 

Ve fázi plánování nového bydlení bývá rozpočet často napjatý natolik, že si inteligentní řídicí systém nelze dovolit. Je ale možné vytvořit alespoň inteligentní elektroinstalaci. Nejde o nic jiného, než o klasickou elektroinstalaci odlišnou v detailech. Logika inteligentní elektroinstalace je totiž úplně jiná, než logika klasických rozvodů.

 

Při klasické elektroinstalaci je například vypínač napevno spojen s ovládaným prvkem. Obdobně bývají zásuvky pevně připojeny k napájecím vodičům. V inteligentních instalacích jsou silové rozvody odděleny od slaboproudých rozvodů. Od každého ovládacího prvku nebo senzoru (např. od vypínače, senzoru teploty či pohybu osob, spínače koncových poloh žaluzií či zabezpečovacích prvků) je slaboproudý kabel veden do rozváděče k řídicímu systému – někdy přímo, v lepším případě po sběrnici tvořené dvěma nebo několika málo vodiči). Od řídicího systému se naopak vedou slaboproudé rozvody směrem k výkonovým ovládačům svítidel, topidel, ventilace a klimatizace, žaluzií a rolet, apod. (opět přímo nebo prostřednictvím sběrnice). Představě uživatele a instalatéra je bližší řešení s topologickým uspořádáním „hvězda“ (paralelní připojení), kdy je od každého prvku veden zvláštní kabel, připojený na vstupy nebo výstupy řídicího systému. Jiným řešením je sériové připojení prostřednictvím sběrnice. V nejjednodušším případě je sběrnice tvořena párem kroucených vodičů, kterými se současně s přenášenými daty přivádí energie pro napájení přístrojů (obvykle 24 V). I řídicí systém se sběrnicí obvykle dovoluje připojení s uspořádáním „hvězda“.

 

V budovách se ale používají různé typy sběrnic pro různé určení, a nové stále vznikají. Dopředu nelze rozhodnout, která sběrnice bude v budoucnosti použita. Kabeláž je proto vhodné řešit obecněji, aby vyhovovala pro různé typy sběrnic – užitečné je připravit se i na rozvody s rozhraním Ethernet a na rozvody audiovizuální techniky. Vyplatí se vytvořit si rezervy i pro budoucí komponenty (ovládací prvky, senzory, ovládané zásuvky a výkonové ovládače) – stačí umístit prázdné instalační krabice se slaboproudými a silnoproudými rozvody s dostatečnou rezervou v délce. Je výhodné zavést kabeláž slaboproudých a silnoproudých rozvodů i do míst plánovaných (nebo jen možných) technologických celků, např. k solárním panelům, k tepelnému čerpadlu, klimatizaci a ventilačnímu zařízení, k žaluziím, střešním oknům, k ovládačům dveří, vrat, do garáže, do skleníku, popř. ke strojovně plánovaného bazénu.

 

Silové rozvody se řeší tradičním způsobem s vodiči obvyklých průřezů. Na slaboproudé rozvody pro ovládací část (tlačítka, pohybové senzory atd.) se použije slaboproudý kabel odpovídajícího typu – je vhodné nechat si poradit od odborníka na sériové komunikace pro řízení nebo zabezpečovací techniku. Rovněž je třeba předem rozhodnout o umístění jednoho nebo několika řídicích systémů (např. zvláštního systému pro každé patro nebo byt), instalovat zde dostatečně velký rozváděč (raději větší) a přivést sem kabeláž určenou pro připojení k řídicímu systému, včetně silových přívodů a elektrických přístrojů (jističe, chrániče, přepěťové ochrany atd.).

 

Až bude v budoucnosti realizováno inteligentní řízení, připojí se kabeláž na svorky a konektory řídicího systému, včetně napájecích zdrojů, komunikačních a jisticích přístrojů. Podle aktuálních požadavků nebo změněné situace se upraví zapojení potřebných komponent, popř. se využijí prozíravě ponechané rezervy. Podle typu použitého systému se provede buď jen jeho parametrizace, nebo naprogramování. Posléze se ověří činnost celého systému.

 

V novém systému již nemusí platit, že jedním vypínačem budeme nutně ovládat jedno (pevně přidělené) svítidlo, ale můžeme systému stanovit, co má přesně dělat (např. ovládat skupinu svítidel, popř. spolu s jiným vypínačem je ovládat jako schodišťový spínač nebo využít senzor pohybu s časovým ovládáním). Samozřejmostí je, že kdykoliv existuje možnost logiku ovládání měnit. Komponenty inteligentního systému je možné i průběžně rozšiřovat. V případě nepředvídané situace a neexistujících rezerv, lze později využít i bezdrátové ovládání systému.

 

Není třeba řešit všechno hned, stačí jen prozíravě „myslet na zadní dvířka“ a ponechat si rezervy pro budoucí rozšiřování a růst „inteligence“ svého domu“.

 

 

Zdroj: FCC PUBLIC; článek autorské dvojice Milan Randl, Loxone s.r.o, a Ladislav Šmejkal vyšel ve speciálu Perspektivy bydlení - Člověk v chytrém domě