Na geotermální energie se pohlíží jako na jednu z nejatraktivnějších energetických alternativ budoucnosti. Je to zdroj bez jakýchokoliv emisí škodlivin, stabilní a spolehlivý - což se zdaleka nedá říci o větru, vodě či slunci. Cílem samozřejmě je získat z geotermálních zdrojů takové množství energie, aby nejen pokrylo režii provozu, ale samozřejmě, aby se nám vůbec vyplatilo podobné věci provádět.
Pete McGrail, člen laboratoře, celou věc komentoval následovně: "Koncem tohoto kalendářního roku plánujeme zprovoznit první prototyp generující elektřinu. Pokud budou jeho výsledky slibné, pochopitelně to bude znamenat, že se podobné inovované geotermální konvertory brzy stanou významným doplňkem našeho energetického jídelníčku."
Prvotní analýza provedená Massachusetts Institute of Technology napovídá, že tyto konvertory budou schopny v roce 2050 dodávat cca 10 % celkové spotřeby státu. Ale nepropadejme ještě předčasnému optimismu, teoreticky lze dokázat / zpracovat leccos, ovšem praxe bývá kapku jiná...
A co že je to vlastně na těchto konvertorech nového a zajímavého? Využívají kontrakcí a expanzí nově navržené tekutiny vyvinuté PNNL výzkumníky. Tu nazývají vědci "biphasic fluid" a jejím úkolem bude sloužit jako pohon turbín pro generování elektřiny. Teplo se nahoru dostane tradičním způsobem - horká voda bude cyklovat mezi studeným povrchem a teplou skálu dole.
Aby získal celý proces na efektivitě, rozhodli se vědci zabudovat do okruhu nanostrukturální kovově-organické nosiče tepla (na obrázku), jež zvyšují schopnost generovat elektřinu až na úroveň srovnatelnou s parními stroji. Dle McGraila byly nanotechnologie a vůbec stavby na molekulární úrovni pro vývoj velmi důležité, ba kritické. Mimochodem, PNNL je se svojí dotací 1,2 milionu USD jednou z celkem 21 sekcí, které obdržely v oblasti Geothermal Technologies Program grant.