V první části našeho malého úvodu byly vedle jednotek ppm nebo drift / √(kHr) definovány i základní vlastnosti a parametry napěťové reference v podobě

• 1) Výchozí, někdy také počáteční přesnosti (Initial Accuracy)
• 2) Teplotního driftu (Temperature Drift)
• 3) Dlouhodobé stability (Long Term Stability)
• 4) Teplotní hystereze (Thermal Hysteresis)

Následující pokračování pak na základě konkrétních příkladů stanovilo rozdíly dvou základních typů, tj.

• 1) Paralelní (bočníkové) reference (Shunt Reference)
• 2) Sériové reference (Series Reference)

Třetí díl nás zase provedl polovodičovou výbavou samotného čipu. Zmínili jsme zde

• 1) Zenerovu referenci (Zener – Based Reference, Buried Zener („pohřbená zenerka“))
• 2) Referenci typu bandgap (Bandgap Reference) a konečně také
• 3) Dílčí bandgap referenci (Fractional Bandgap Reference)

Jak vidíme, referenčních zdrojů může být celá řada. Logicky se tedy vnucuje otázka: „Podle čeho napěťovou referenci vybírat?“ Jednoduchým vodítkem může být například dnešní pokračování a jeho devět odpovědí na devět základních otázek, které dále rozšíříme až na celkový počet 24. Přestože nás při výkladu nepřetržitě provází nabídka Linear Technology, nic pochopitelně nebrání praktické aplikaci poznatků na polovodiče kteréhokoli jiného výrobce. Jen je třeba zdůraznit, že naprosto univerzální a vyčerpávající „kuchařka“ snad ani neexistuje, protože každý vývoj má svá odlišná specifika a také kompromisy, někdy malé – jindy zásadní, kterými daných specifik více či méně úspěšně dosahuje. Z tohoto důvodu nám půjde spíše o určitý užší výběr.

Jak vybrat tu pravou?

1) Co dělat, je – li napájecí napětí příliš vysoké?

Pro tyto účely se výtečně hodí paralelní (bočníkové) reference (Shunt Reference).

2) Jak postupovat, dochází – li k rozsáhlým změnám napájecího napětí nebo proudu zátěže?

V těchto případech vynikne spíše sériová reference (Series Reference)

3) Je vyžadována vysoká účinnost – co vybrat?

Podobně jako v předchozím případě zvolíme sériovou referenci.

4) Jak je to s teplotním rozsahem referenčního prvku?

Zde se vyplatí krátké zhodnocení prostředí, ve kterém bude nakonec naše aplikace provozována. Pokud jde o Linear Technology, můžeme vyjít z několika rozsahů, ve kterých výrobce hned vedle provozuschopnosti zaručuje také udržitelnost definovaných parametrů. Jedná se o

• 0 °C až + 70 °C
• -40 °C až +85 °C
• -40 °C až +125 °C

5) Jak pracovat s definovanými parametry?

V prvé řadě je potřeba sundat nohu z plynu a zdůraznit: „Buďme realističtí, pokud jde o dosažitelnou přesnost!“ Výsledek je nepřetržitě ovlivňován celou řadou parametrů z nichž některé vystupují na výstupním pinu jako vskutku kritické.

Máme – li tedy definovány požadavky, vynásobme

• dosažitelný teplotní drift (Temperature Drift) jmenovitým teplotním rozsahem.

Přidejme

• chybu, kterou vnáší výchozí nepřesnost (Initial Accuracy),
• teplotní hysterezi (Thermal Hysteresis) a také
• dlouhodobou nestabilitu, neboli časový drift (Long Term Stability) v zamýšlené délce životnosti.

Vynechejme přitom

• všechny vlivy, které lze nakalibrovat již ve výrobě, případně překalibrovávat v průběhu celého „funkčního období“.

Získáme tak základní představu o celkové přesnosti. Pro nejnáročnější aplikace pak ještě doplníme

• nežádoucí vlivy v podobě šumu,
• změn napájecího napětí nebo
• různých zatěžovacích proudů.

Sluší se připojit názorný příklad: Mějme napěťovou referenci s

• výchozí přesností 0.1 %, tj. 1 000 ppm,
• teplotním driftem 25 ppm/°C, platným v
• teplotním rozsahu -40 °C až +85 °C,
• teplotní hysterezí 200 ppm,
• vlastním šumem o velikosti 2 ppm špička – špička (peak-to-peak) a
• časovým driftem 50 ppm/√(kHr).

Jednoduchým výpočtem zjistíme, že celková nejistota referenčního výstupu dosáhne v okamžiku výroby něco přes 4 300 ppm! Po prvních 1 000 hodinách provozu navíc musíme přidat dalších 50 ppm. Výchozí přesnost však lze nakalibrovat a my se tak po odečtení výše zmíněných 1 000 ppm (0.1 %) dostáváme na chybu o velikosti

3 300 ppm + 50 ppm x √(t / 1 000 hodin).

6) Na co pamatovat při definování velikosti napájecího napětí?

Napájecí napětí může klesat v důsledku vybíjení baterie nebo neúměrně velké zátěže (měkký zdroj). V opačném případě se zase integrovaná reference musí umět vypořádat s induktivními špičkami, vznikajícími připojováním a odpojováním dílčích modulů nebo celého zařízení přímo za provozu (hot – swap). Na základě této analýzy pak může již v prvním kole výběrového řízení výrazně klesnout počet vhodných kandidátů na referenční pozice.

7) Jak velká je proudová spotřeba napěťové reference?

Napěťové reference Linear Technology se pohybují v několika kategoriích:

• Více než 1 mA,
• cca 500 μA,
• méně než 300 μA,
• méně než 50 μA,
• méně než 10 μA nebo také
• méně než 1 μA.

8) Jaké zatěžovací proudy lze očekávat?

Pro tyto účely vycházíme z obou možných režimů, jsou – li podporovány, tj. sourcing (source – zdroj, zřídlo) nebo také sinking (sink – odváděč, jindy také dřez, žumpa nebo umírat); vše záleží na připojené zátěži. Referenční zdroje obvykle neposkytují velké zatěžovací proudy. Nejsou k tomu určeny, zbytečně by se zahřívaly a rostla by tak jejich teplotní nestabilita. Existují však některé výjimky, umocněné možností externího rozšíření proudového rozsahu. Dobrým vodítkem je přitom parametr s názvem Load Regulation, tj. uregulovatelnost výstupu napěťové reference v závislosti na změnách zatěžovacího proudu.

K obecnému vysvětlení pojmů sourcing / sinking

9) Kolik místa máme k dispozici aneb je malé zároveň i horší?

Napěťové reference jsou nabízeny v celé řadě nejrůznějších zapouzdření, včetně kovových pouzder, plastových pouzder (DIP, SOIC, SOT) nebo také velmi malých pouzder DFN o rozměrech 2 mm x 2 mm, tak jak je tomu např. v případě obvodu LT6660. Mezi vývojáři panuje jakýsi všeobecně rozšířený názor, že reference s větší velikostí pouzdra vykazuje menší chybu v důsledku mechanického namáhání, než pouzdra s menšími rozměry. Je sice pravda, že některé referenční obvody nabízí v rámci větších pouzder i lepší vlastnosti, lze ale dokázat, že zmíněné rozdíly mají jen málo co do činění s bezprostředně souvisejícími rozměry součástky, ikdyž nějaký nevyhnutelný kompromis by se u malých čipů určitě našel.

Větší vliv než velikost pouzdra, ikdyž se to na první pohled nemusí zdát, vnáší až konkrétní místo a způsob osazení na desce plošného spoje. Obvody s menšími rozměry tak mohou ve srovnání se svými rozměrnějšími kolegy v případě průhybů plošného spoje vykazovat snížené pnutí materiálu. Podrobněji se budeme této otázce věnovat v některém z následujících článků.

Dále si dovolím přidat, nad rámec původního textu a poněkud volnější formou, několik vlastních postřehů, které mohou najít živnou půdu zvláště u začínajících vývojářů:

10) Jsou napěťové reference, integrované např. společně s A/D převodníky, horší variantou?

Ikdyž společně integrované reference mohou vykazovat „horší“ vlastnosti než jejich externí kolegyně, není tvrzení zcela jednoznačné. Celý řetěz je totiž tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. V praxi to pak znamená, že křečovitě nadsazenou přesností referenčního zdroje nespravíme nedostatky spolupracujícího dílu, např. katastrofální nelinearitu vstupního proudového snímače, která bude s přehledem a obrovským náskokem definovat celkovou přesnost (nebo spíše nepřesnost) našeho zařízení. Je pak otázkou, zda prodražovat zařízení dalším, zbytečně precizním obvodem, který navíc musíme zanést do firemního skladu a udržovat jeho minimální množství, o průběžném sledování cenové politiky a aktuální dostupnosti ani nemluvě. Má – li to své opodstatnění, interní referenci se bránit nemusíme; ostatně z nějakého důvodu ji tam výrobci přece dávají.

11) Reference je příliš drahá, to neprojde! Co mám dělat?

Z vlastní zkušenosti vím, jak těžké může být přesvědčit zodpovědné osoby o cenové kalkulaci. Jednodušší to není dokonce ani v případě, bude – li vývojář šéfem sám sobě. Jak splnit požadavky zákazníka, pokud jde o dosahovanou přesnost, udržet cenové náklady na uzdě a neobětovat přitom některé užitečné funkce? Možná to bude o kompromisech, možná také nabídneme více variant finálního výrobku. Jestliže se v současnosti těší veliké oblibě modulární systémy, proč nezvolit více tříd přesnosti a cenově je neodstupňovat? Vhodně tomu mohou, zejména pak u vícekanálových zařízení, nahrávat reference, které byly již ve výrobě odstupňovány dle naměřených parametrů. Ikdyž se jedná o jeden a tentýž obvod, pouhá změna koncovky v jeho názvu může výrazně zamíchat s cenou (zároveň však také s dosahovanými parametry). Protože se ale jedná o funkčně i pinově identickou řadu, možná po zkušenostech z praktického provozu zjistíme, že můžeme směle a hlavně „bezbolestně“, bez zásahů do motivu plošného spoje, nahrazovat (v ideálním případě tím méně přesným, levnějším obvodem). Máme – li ještě místo na DPS a nehrozí – li, že si tak vyrobíme další anténu, můžeme si dokonce připravit motiv pro ještě větší počet obvodů, což samozřejmě platí v naprosto obecné rovině. Může to být schůdnější cesta ve srovnání s expresními příplatky za bleskové dodání mírně upravených desek plošných spojů.

12) Jakou výhodu má nasazení veškerých možných polovodičů, včetně reference, od jediného výrobce?

Není řečeno, že všechno křemíkové musí být na plastovém pouzdru potištěno stejným logem. Jiné to ale bude u spotřební elektroniky, kde si výrobce řekne, že nabídne funkční kompatibilitu spolu s veškerými vymoženostmi jen pro své produkty a jejich vzájemné kombinace (někdy tak trochu nechutná, ale pochopitelná snaha o udržení zákazníka...). My však jdeme ke kořenům věci a víme, že se reference jednoho výrobce docela ochotně skamarádí (viz také příbuzné tvary „skamarádíce“ či „skamaraďme“) s odpovídajícím operačním zesilovačem výrobce jiného a dodávané rezistory s ultra nízkým teplotním koeficientem strany třetí budou fungovati také. Nasazení polovodičů jednoho výrobce má ale i některé výhody. Tak předně, v datasheetu lze častokrát dohledat doporučené firemní struktury k danému prvku, které nebudou degradovat pečlivě zvolené a odladěné parametry. A pak jsou zde distributoři, kteří slyší na hromadné objednávky polovodičů od jediného výrobce. Skutečně to funguje, ceny jsou zajímavé a dá se dohodnout i nějaký ten bonus navrch, například okamžitá a zejména trvalá dostupnost pro nadefinovaný projekt. Lepší variantou už je pouze výroba zákaznického čipu, na který se vměstná polovina rozpisky součástek.

13) Jakou roli při výběru reference hraje její dostupnost?

Velkou! Můžeme se pochopitelně předzásobit hromadnými odběry za fantastické ceny (někteří distributoři umí jen od 10 000 ks nahoru), proč mít ale kapitál dlouhodobě a nečinně „pohřbený“ ve skladových položkách? V opačném případě musíme zase počítat s tím, že ze dne na den sehnat nemusíme a už vůbec ne za takové báječné ceny. Dále se při výběru obvodu vyplatí sledovat jeho perspektivnost. Nic nepotěší tolik jako právě ukončená sériová výroba s nálepkou „obsolete“, tj. zastaralé a proto zrušené, jinak také „vykopávka“ (Archeologická společnost provádí v těchto dnech revizi vykopávek; vyjděte prosím před Váš dům a vyčkejte příjezdu našich vozidel...). A že se uměle nafouknutá cena takových polovodivých vykopávek umí vyšplhat nahoru!

14) Potřebuji specifickou velikost napětí, jak mám postupovat?

Pokud jsme pod ochrannými křídly obrovské sériové výroby, můžeme uvažovat o zákaznické výrobě samotného čipu napěťové reference. Budou – li ale série o něco menší, pořád není nic ztraceno, zvláště v případě, jedná – li se o složitější strukturu s větším počtem součástek. Řešení, které se jmenuje hybridní obvody, totiž zvládá hned několik tuzemských společností. Stačí jen dodat schéma, polovodiče a trochu spolupracovat při ladění prototypu. Pasivní síť, osazení, testování a zapouzdření zajistí již samotná výroba. Laserové trimování odporových vrstev při aktivní kalibraci je už pak jen třešničkou na dortu. Není to přehnaně drahé (základní cenu tvoří příprava výroby, podpořená nějakou rozumnou vyhlídkou na budoucí spolupráci) a ušetří to mnoho zbytečných starostí a také drahocenný čas, který bychom jinak trávili osazováním hromady skladových položek. Vymýšlet lze také rozsáhlejší struktury, vše je jen otázkou domluvy a nějakých těch fyzikálních mantinelů. A co více! Bude – li celek kovově zapouzdřen a chytře uzemněn, vznikne fantastické odrušení. DIPová pouzdra se navíc dobře pájí, jednoduše se na nich měří a nic nebrání jejich kombinaci s povrchovou montáží – uvnitř i navenek.

15) To je sice všechno pěkné, ale hybridní řešení si nemůžu dovolit!

Nevadí, vynikajících výsledků (ikdyž k nim někdy vede delší cesta, lemovaná trnitými růžemi) lze dosáhnout i běžnými způsoby. Tím nejjednodušším je teplotně vykompenzovaný, odporový dělič, který bude pracovat jako nezatížený, tj. s operačním zesilovačem na svém výstupu. Není to sice nic převratného, spíše se jedná jen o jakýsi učebnicový příklad, ale pokud vystačíme s odporovým děličem napětí (x 0.5) a použijeme k tomuto účelu dva totožné rezistory z jedné série, navíc s dostatečně nevýznamným teplotním koeficientem, lze v ideálním případě očekávat zcela nulový teplotní posun výstupního napětí – oba odpory totiž budou ujíždět stejným způsobem a jejich vzájemný poměr tak zůstane stejný! Obdobně postupujeme i v případě složitějších, zpravidla také zpětnovazebních, sítí.

16) Velmi rychle se mi rozrůstá rozpiska součástek! Co mám dělat?

Součástkami, ikdyž to bez nich zpravidla nefunguje, zbytečně neplýtváme. Zvláště opatrní pak budeme na signálových cestách. Aktivní, ale také pasivní prvky zvětšují zastavěnou plochu, slouží jako parazitní anténa, vnášejí šumy a teplotní nestability, vzájemně se ovlivňují, zvyšují pravděpodobnost poruchy, prodražují konstrukci, znepřehledňují sklad a také je něco, v horším případě někdo, musí každý den osazovat. Vyplatí se rovněž myslet na případnou servisní činnost a jednoduchou opravitelnost, ikdyž trendy poslední doby spíše razí cestu výměny jednotlivých modulů nebo ještě lépe celých zařízení a to i v případě vyložených banalit. Servisáci se pak častěji setkávají s notebookem a na studené hroty mikropájek sedá prach. V obecné rovině se však některými součástkami nešetří. Jedná se zejména o keramické blokovací kondenzátory, pestře rozeseté v rozmanitých kombinacích kapacit i barev po celém plošném spoji. A těch, jak se zdá, není nikdy dost.

17) Jak přesně změřit stejnosměrné referenční napětí?

Jednoduchá otázka s poněkud komplikovanější odpovědí. Základní představu nám poskytne běžný multimetr. Tímto způsobem se např. dají velmi jednoduše hledat základní chyby typu funguje / nefunguje, příp. hrubě odhadnout, „jak moc nefunguje“. Pro vážnější práci na precizních projektech se ale bez řádného vybavení neobejdeme (viz také tři články, věnované výhradně osciloskopickým sondám). Pro tyto účely proto zvolíme přesnější, mnohdy také stolní měřidlo, které budeme před samotným aktem měření nejprve temperovat k dosažení předepsané teplotní rovnováhy. Rovněž neopomeneme provádět (nechat provádět) pravidelné kalibrace a to i v případě, že nejvyšší zaručovaná přesnost nebude platit již po 24 hodinách. Jen je potřeba počítat s tím, že za nálepku s razítkem a textem „kalibrováno dne...“ můžeme zaplatit i polovinu ceny nového přístroje, tj. třeba desítky tisíc. Na druhé straně nemusíme nechat kalibrovat vše. Hovoříme – li pouze a jen o napěťové referenci, obejdeme se s největší pravděpodobností bez střídavého ampérmetru, byť by byl součástí jednoho měřidla.

18) Jak ověřit přesnost referenčního zdroje při vysokých teplotách?

Teplota je úhlavní nepřítel každého polovodiče. Ikdyž údajům v datasheetu věříme, stejně potřebujeme určit teplotní koeficient našeho finálního produktu, tj. měřit co měřit lze a to co ne, měřitelným učiniti! Pro tyto účely se výtečně hodí teplotní komory, které si také řada firem nechala postavit, případně je za úplatu poskytují k „pronájmu“. Nemáme – li však takové štěstí, pomůžeme si sami svými šikovnými „Českými ručičkami“. Ohřev je relativně jednoduchou záležitostí, ke které potřebujeme jen starou troubu (ne mikrovlnku, maximálně tak její prosklený kryt a funkci otáčení), fén nebo nějaké topné tělísko – v případě značných ohřevů i těleso, složené např. z výkonových rezistorů.

Pro udržení rovnoměrných podmínek přímo na pracovním stole, nejlépe s antistatickou povrchovou úpravou, bez využití oplechované trouby, oceníme jednoduše přístupnou a zejména nehořlavou krabici, která sice může být velice jednoduchá, vyplatí se však její doplnění tepelnou izolací a alespoň malým otvorem pro sledování případných změn ve skupenství. Vnitřní teplotu pak budeme jednoduše měřit např. drátovým čidlem. Temperování rozhodně nelze odbýt, takže hodnověrné výsledky očekávejme až po důkladném a zejména rovnoměrném prohřátí na dané teplotě. S tím rovněž souvisí problém foukajícího, směrově orientovaného, horkého vzduchu z fénu. Určitým problémem může být i přivedení kabeláže s napájením, rozhraním, přístupovými měřicími body a dalšími nezbytnostmi, ale fantazii se přece meze nekladou.

19) Jak ověřit přesnost referenčního zdroje při nízkých teplotách?

V našem mírném pásmu se nestačí zalít vodkou, nasadit kulicha, odházet tři metry sněhu, znovu doplnit tekutiny a vyrazit do terénu s pořádným soudečkem na bernardýním krku nejlepšího přítele člověka pro případ, že by znovu došlo „palivo“. Slabý, přesto však dostatečný odvar nám naštěstí poskytne každý, ještě trochu funkční mražák. Teploty se zde obvykle pohybují i pod –20 °C, takže v základním náhledu krásně vystačíme. Pro prudké, ale jen bodové ochlazení, zato až k –50 °C může vhodně posloužit i některý z běžně dostupných mrazicích sprejů, budou – li před samotným měřením aplikovány tak, aby nenapáchaly více škody než užitku. A až nás teplotní testy omrzí, můžeme s nimi třeba sundávat žvýkačky z textilu. Samostatnou kapitolou může být i využití Peltierova článku, jen kdyby na druhé straně zároveň tolik nehřál (viz také popis na hw.cz).

200 ml mrazicí sprej v nabídce GM Electronic 

20) Vždyť ten obvod už je 20 roků starý, to se pořád používá?

Ano, čas je velmi relativní. Dospívajícím sice může každý nad x let, pardon, tak nad (x + 5) let – abych někoho neurazil, připadat starý, u polovodičů se však čas, uplynuvší od začátku jejich sériové výroby, posuzuje poněkud jiným metrem. Prokáže – li struktura vynikající vlastnosti, není důvod ji za každou cenu měnit ani upgradovat pod novým názvem. Ověřená činnost během dlouhých desetiletí navíc dává určité záruky a rozhodně již netrpí „dětskými nemocemi“. Pěkně to šlo např. před několika lety pozorovat na končícím vývoji klasických obrazovek, které již měly veškeré „mouchy“ vychytané, což se ovšem o prvních „plazmách“ rozhodně říci nedalo. A schválně, kolik z nás zažilo dobu, kdy z výrobních linek sjely první skvělé a nadčasové časovače 555?!

21) Proč jsou datasheety tak dlouhé a ještě k tomu anglicky?

Angličtina nemusí výhradně souviset s rodným jazykem celé řady výrobců i jejich aplikačních inženýrů. Přesto i tak, kdekoli jinde na světě, tvoří jakýsi základní dorozumívací prostředek technicky orientované populace. Pokud jde o samotnou délku souborů s příponou .pdf, nelze než konstatovat, že ve srovnání s ostatními polovodiči patří spíše k těm kratším a srozumitelnějším, byť i v nich bývají občas chyby a nesrovnalosti. Pro vážnější práci zde nalezneme všechny důležité parametry (pozor jen na způsoby a podmínky měření), doporučená zapojení včetně veškeré okolní „bižuterie“ i praktické tipy a triky. Bude – li např. naše reference na výstupu kmitat, tj. volně plavat okolo své jmenovité úrovně, zjistíme, že vinu nese třeba špatně zvolená filtrace.

22) Můžu k pájení popisovaných napěťových referencí používat trafopájku?

Raději vůbec ne.

Základní zapojení A/D převodníku AD7694 (Analog Devices)

23) Dá se z výstupu napěťové reference zároveň napájet i připojený A/D převodník?

V jednoduchých případech, nebude – li samotný převodník odebírat veliké proudy, lze použít i tento, méně obvyklý a místy až krajní způsob řešení. Pro takové účely ale musíme vybírat z napěťových referencí s dostatečně velkou proudovou zatížitelností svých výstupů. Za „určitých okolností“ můžeme celý návrh zjednodušit ještě více a na pozici reference rovnou připojit dostatečně stabilní systémové napájecí napětí, které pro pořádek, jak je to naznačeno na připojeném obrázku, ještě vyfiltrujeme a oddělíme, ale není to bezpodmínečně nutné. Sluší se však zdůraznit neblahý vliv bateriového napájení, které s postupem času poměrně výrazně popojíždí směrem k nulovému potenciálu.

16bitový A/D převodník AD7694, u kterého byly požadavky na referenční i napájecí napětí vyřešeny systémovým napájením.

24) Musím na pozici zdroje referenčního napětí vybírat speciální obvody nebo stačí obyčejné lineární stabilizátory?

Jak jsme si právě ukázali, speciální napěťové reference lze pro určité aplikace nahradit a to dokonce i obyčejným napájecím napětím! Celá řada aplikací vysokou preciznost nevyžaduje, proč taky, když se od nich žádají pouze přibližné nebo orientační výsledky. Pak máme prostor pro zjednodušení, tj. i pro zmíněné lineární stabilizátory, Zenerovy diody apod. Potřebuji – li např. hlídat pokles napájecího napětí pod 12 V a je stanovena tolerance rozhodovací úrovně 0.5 V v obou směrech, mám situaci poměrně jednoduchou a na přehnanou pečlivost můžu, alespoň pro tuto chvíli, zapomenout.

Existuje však nepřeberná spousta vysoce precizních aplikací, kde si takovou velkorysost už nemůžu dovolit a právě těm a jim podobným je věnována celá série tohoto pouhého úvodu do velkého světa napěťové reference. Velmi zjednodušeně řečeno, reference je napěťový zdroj jako každý jiný, jenom s tím zásadním rozdílem, že místo obrovských zatěžovacích proudů nabízí obrovské přesnosti navzdory celé řadě obrovských změn (teplota, čas, napájecí napětí, zatěžovací proud apod.) a pomáhá tak přesně a jednoznačně definovat velikost všeho, co lze alespoň trochu převést na veličinu zvanou elektrické napětí.

Závěr:

Článek přináší formou 24 otázek a odpovědí některá základní doporučení a také užitečné postřehy ze světa napěťové reference.

Použitá literatura:

• [1] http://www.linear.com/ltmagazine/LTMag_V19N1_Mar09.pdf
• [2] http://www.linear.com/
• [3] http://www.analog.com/static/imported-files/data_sheets/AD7694.pdf
• [4] http://www.analog.com/en/index.html
• [5] http://support.motioneng.com/Hardware/IO/Slice-IO/topic_sink_source.htm
• [6] http://www.gme.cz/cz/index.php

Download a odkazy:

• Domovská stránka Linear Technology: http://www.linear.com/
• Distributor pro ČR