Optočlen je polovodičová součástka, která má 4 až 6 nožiček a zpravidla je ve tvaru IO (obr 3a). Takže zkoušení optočlenu je nutné provést da desce tištěného spoje. První proudový (budící) okruh je přes leddiodu. Dle typu je frekvence světelného záření. Ta ovšem není podstatná. Druhý proudový (snímací) okruh je přes fototranzistor. Fototranzistor může mýt vyvedenou bází pro předbuzení (nebo potlačení) potenciálu. Je-li leddioda buzená příslušným proudem, je na ní napětí kolem 2V. Fototranzistor je otevřen, tudíž je na něm (Uce) velmi malé napětí. Informačně lze sledovat zvýšení potenciálu v bázi fototranzistoru. Nesmíme jí ovšem příliž zatížit, aby nedošlo k ovlivnění. Není-li obvod leddiody buzen, je napětí Uce fototranzistoru velké.

1. Simulace impulsu

V obvodu, respektive na desce tištěného spoje lze dle situace nasimulovat impuls nebo stav vysílání. Máme-li optočlen v obvodu, který zdánlivě nepřenáší impulsy, budeme impuls přes rezistor imitovat. Nejdříve se musíme podívat na způsob zapojení. Nejideálnější je-li katoda leddiody uzemněná a anoda je v cestě kladného bodu proudového spínacího (budícího) okruhu. Není-li přímo (nebo přes odpor) obvodově katoda spojená se zemí, uzemněme ji. Přes ochranný rezistor (asi 330W) spojme +Ucc s anodou leddiody. Mělo by dojít k změnám v dalších částech obvodu. Nenastanou-li žádné změny je patrně porušen optočlen (buď leddioda nebo fototranzistor). Ověřme registrování impulsu leddiodou, stačí Vmetr mezi A a K, kde musí být 2V. Pozor na vliv paralelních součástek. Nepodaří-li se nám zajist 2V na leddiodě, je leddioda patrně proražená.

Obvod leddiody můžeme ignorovat a simulovat zavření/otevření fototranzistoru. Opět velice záleží na způsobu zapojení fototranzistoru. Nejideálnější je, je-li emitor (i přes odpor) uzemněn (pozor dvojí zemnící vodiče) a kolektor připojen přes odpor na kladný potenciál. Stav vysílání impulsu je registrován nízkým odporem přechodu. Chceme-li simulovat impuls a snímací výstup je brán z kolektoru (obr 3c), připojme zem do kolektoru fototranzistoru. Je-li výstup brán z emitoru (emitorový sledovač, obr 3b), impuls simulujeme zvýšením potenciálu v emitoru pomocí rezistoru (asi 330W) připojeného na +Ucc.

2. Simulace klidu (meziimpulzová mezera)

Vše je velmi analogické jako v předchozím případě. Opět lze klid simulovat na leddiodě a na fototranzistoru. Není sice dobré zkratovat nožičky anody a katody, ale je to nejefektivnější způsob jak zajistit nevysílání impulsu. Dle zapojení fototranzistoru simulujeme stav klidu. Na výstup z kolektoru je nutné připojit kladný potenciál. Pozor na průraz fototranzistoru. Ten by neustále držel v kolektoru zem. A u emitorového výstupu je doba klidu simulována spojením emitoru se zemí (zkratujeme Re). Pozor na průraz fototranzistoru, ten by držel v bodě emitoru kladný potenciál a pří zkratu Re by se zvýšil nepřiměřeně celkový proud zařízení.

Obr 3: a) vnitřní zapojení optočlenu, b) výstup z emitoru (emitorový sledovač), c) výstup z kolektoru (posuv o 180°)

Shrnutí poruch optočlenu

a/ na leddiodě je neustále velmi malé (nulové) napětí

-není-li problém s jinými součástkami, je patrně je leddioda proražená

b/ na leddiodě jsou při vysílání asi 2V, kolektor/emitor nezmění po zkratu leddiody stav

-patrně proražen fototranzistor optočlenu