Biometrie je metoda rozpoznávání osob podle jejich specifických biologických charakteristik. Aby rozpoznávání osob fungovalo, musí takový biologický prvek existovat u všech osob, musí být pro každou osobu jedinečný a musí být stálý po celý život jedince. Ideálním rozpoznávacím znakem člověka je například otisk prstu, podle něhož je identifikace velmi rozšířená. Existují ovšem i další lidské znaky, které se v biometrii používají. Osobu lze identifikovat například podle oční duhovky, hlasu, obličeje, žilek na dlani a samozřejmě též DNA.

 

 

Prvním oborem, ve kterém došlo k praktickému využití biometrie, byla kriminalistika. Ta využívala metodu daktyloskopie, která rozpoznávala zločince podle inkoustových otisků prstů. Daktyloskopie dodnes patří k nejrozšířenějším metodám pro spolehlivou identifikaci osob a slouží často jako nezpochybnitelný důkaz při soudních líčeních.

 

 

Protože technologie pokročila, má dnes biometrie velké využití i v běžném životě. Otisky prstů se dnes používají například místo klíčů pro zajištění vstupu do soukromých i firemních objektů. Některé společnosti s náročnějšími provozy a citlivými technologiemi otisky používají také k omezení přístupu do rizikových zón nebo do prostor vedení firem. Otisk prstu se běžně využívá i ke sledování docházky zaměstnanců. Taková metoda pak může být mnohem spolehlivější než kupříkladu magnetická karta nebo bezkontaktní čip, které lze snadno zneužít. Identifikace osob přes otisk prstu trvá v dnešní době řádově několik stovek milisekund.

 

 

Biometrie se nepoužívá jen pro identifikaci a řízení vstupů do objektů, ale dá se s ní nahradit i přístupové heslo kdekoliv je třeba. Otisk prstu se běžně využívá pro odemknutí notebooků či počítačových systémů. Otisky prstů a biometrie obličeje jsou také součástí biometrických pasů, včetně těch našich.

 

 

 

Moderní biometrické čtečky otisků nelze jen tak ošálit. I když na ně přiložíte mokré, špinavé nebo mastné prsty, čtečka je většinou bez problému rozpozná. Velmi přesné, i když finančně mnohem nákladnější, jsou i čtečky oční duhovky a biometrie tváře či rozpoznávací zařízení dle hlasu.

 

Problémy s identifikací osob ale mohou vzniknout u lidí, kteří si nemohou udržovat povrch prstů tzv. v „kondici“, například u pracovníků ve výrobě, masérů či uklízeček. Pro tyto případy je vhodnější 3D snímání krevního řečiště či použití jiných biometrických údajů (na HW serveru jste mohli číst PalmSecure vrací identitu do vašich rukou). Alternativním řešením též může být identifikace čipem s potvrzením pomocí otisku prstu. Nejspolehlivějším biometrickým údajem je samozřejmě DNA, její využití ale patří do již zmíněné kriminalistiky, nikoliv do komerční sféry.

 

 

 

Nebudeme – li v principu ukládat a následně porovnávat celý otisk prstu, ale pouze takzvaný hash, vypočítaný z vybraných bodů (takzvané markanty) pomocí matematické funkce, nebude z něj možné zpětně zrekonstruovat otisk prstu, natož pak určovat identitu.

 

 

 

 

Počet biometrických čidel a jejich využití strmě roste. Společnost Apple například využila otisk prstu pro odemykání nové řady telefonů iPhone, telefonní operátor zase zvažuje využití rozpoznání dle hlasu zákazníka při volání na infolinku. O využití biometrických prvků se také mluví v bankovním sektoru či ve stavebnictví (využití otisků prstů místo domovního klíče).

 

Budoucí objevy v oblasti biometrie budou samozřejmě nejdříve využity v kriminalistice či bezpečnostních složkách států. Jak již ale historie potvrdila, inovované prvky biometrie se stále více adaptují i v běžném životě. Brzy tak možná nastane doba, kdy bude k nastartování auta běžně stačit pouze otisk prstu nebo upřený pohled jeho majitele.

 

Svou představu, jak by takový přesun mohl v praxi i vypadat, ztvárnila na přiloženém videu společnost Texas Instruments (http://www.ti.com/carofthefuture). Vzhledem ke složitosti, zranitelnosti a také provázanosti všeho se vším ponechme otázku z úvodu raději otevřenou...

 

Zdroj: IReSoft, TI