Na blízkou budoucnost ovládanou internetem věcí (IoT) můžeme pohlížet různou optikou. A taky přes různé filtry. Mohamed Abousena, který se v informačních technologiích pohybuje na profesionální úrovni, sundává růžové brýle a na blogu Cisco vkládá minulý týden příspěvek „Internet of Things (IoT) and our future“. Projdeme si jej spolu s ním...
Co když se lednička jednoho dne odmítne otevřít, protože si v mé mysli přečte o touze po čokoládě a shledá, že mám nadváhu? A další den mě auto místo domů zaveze před místní posilovnu, neboť při kontrole časového rozvrhu najde volné okno. Vyhodí mě ven se slovy „běž cvičit, tvá nadváha užírá z mého paliva a podvozek takto nedožije příštího léta“? V tuto chvíli snad trochu nadnesené, následující čtyři pečlivě zvolené oblasti již o něco méně:
- hodně věcí na mnoha adresách,
- stromy rostou, zvířata se pasou – a elektronika s nimi,
- kéž by to dávalo smysl a mohl jsem si to ještě dovolit,
- závislostí a posedlostí dlážděná cesta do pravěku.
Okamžik, kdy množství zařízení připojených k internetu převýšilo počet lidí na Zemi máme ještě v živé paměti. V roce 2020 se pak toho propojeného očekává na 25 miliard. Čísla jsou to pěkná, což o to, ale máme – li využít plného potenciálu IoT, budeme podle všeho potřebovat mnohem více adres, než jsme dosud předpokládali. IPv6 si poradí s 340,282,366,920,938,463,463,374,607,431,768,211,456 z nich a my si dosud mysleli, že to pro IoT může i stačit. Ale co zítra, kdy již jednu IP adresu nemusí mít celá skupina čidel dohromady? A pak hned ten další den.
Prát se bude. Ale s kým?
- Výrobci se nechávají slyšet, že většinu zařízení připojíme k internetu již brzy. Ale opravdu musíme mít všechno okolo sebe on-line? Tak třeba pračka – proč ta by se měla někam připojovat? Úspora pracího prostředku nebo jen prostředek, jak si někdo pořádně namastí kapsu na desetinásobné ceně? Má – li IoT splnit účel a dále růst, musí být propojená zařízení cenově dostupná i pro běžného smrtelníka, který si je tak může zakoupit, místo aby o všem pouze snil. A pro kolik lidí je v dnešní době luxusem jen ta obyčejná, automatická?
Dopravní světla nebo kávovar napájet umíme, s našimi x-nohými miláčky nebo x-letými stromy to však bude o poznání horší. Vždyť také mobilita stále zůstává jednou z hlavních otázek IoT. Naštěstí zde máme naše obnovitelné zdroje – zvířeti sedne PV panel, do koruny stromu zase připevníme malou větrnou turbínku. A jde se na „věc“!
Internet věcí bude nepochybně zvyšovat naši každodenní závislost na strojích a dále prohlubovat stále větší „posedlost“ informačními technologiemi. Je to jen neškodná zábava? A jak moc je vlastně nebezpečná? Budoucí generace se budou probouzet do světa odkázaného na stroje. Co se však stane, když vstanu a zjistím, že vše najednou selhalo díky přírodní katastrofě nebo cílenému útoku? Elektromagnetický puls (EMP) dokáže naši milou elektroniku usmažit a poslat celou společnost zpátky do doby kamenné. Máme se bát? A čeho? Autor uzavírá známou myšlenkou o překotně se měnícím světě těchto dnů, kdy člověk, který říká že něco nejde, bývá obvykle vyveden z omylu právě tím, kdo tak již běžně činí. Zatím naštěstí jen v představách.
Původní článek (angl.) naleznete zde, celý blog pak tady: http://blogs.cisco.com/.