Zpráva vychází jak z tržních a společenských trendů, tak z nově vznikajících technologií vyvíjených ve výzkumných a vývojových laboratořích po celém světě. Letošní vydání se zabývá technologiemi, které se stanou základem pro nadcházející počítačovou éru, kterou tvůrci popisují jako éru kognitivních systémů.

 

Nová generace počítačů bude poznávat, adaptovat a vnímat smysly svět takový, jaký skutečně je. Předpovědi z roku 2012 se soustřeďují na jeden prvek nové éry: schopnost počítačů napodobovat – svým vlastním způsobem – lidské smysly: zrak, sluch, čich, chuť a hmat.

 

Tyto smyslové schopnosti nám pomohou více si uvědomovat, být produktivnější a usnadní myšlení – nebudou však přemýšlet za nás. Kognitivní počítačové systémy umožní odhalovat věci komplexně, držet krok s rychlostí informací, činit podloženější rozhodnutí, zlepšit si své zdraví a životní úroveň nebo odstranit nejrůznější bariéry, například zeměpisné či jazykové.

 

 

 

Partnerka pomocí chytrého telefonu vybírá svatební šaty a cítí na omak povrchem obrazovky satén, hedvábí nebo krajku na závoji. Příště si zase ohmatá korálky či tkaninu přikrývky vyrobené místním řemeslníkem na druhé straně zeměkoule.

 

Využitím vibračních schopností telefonu bude mít každý předmět unikátní soubor kombinací vibrací, který představuje hmatový vjem: krátké rychlé nebo delší a intenzivnější řetězce. Tato kombinace bude např. odlišovat len od bavlny a pomůže tak simulovat fyzický vjem skutečného dotyku daného materiálu.

 

 

 

 

Během příštích pěti let budou počítače schopny dívat se na snímky a rozeznávat jejich obsah a vizuální data, převádět pixely na význam, chápat smysl podobně jako lidský zrak a interpretovat fotografie. „Mozkové“ schopnosti umožní počítačům analyzovat rysy, například barvu, typ textury nebo informace o okrajích a z vizuálních dat vytvářet náhledy.

 

Zpracují tak obrovské množství informací pořízených magnetickou rezonancí, počítačovou tomografií, rentgenem a ultrazvukovými zobrazovacími metodami ke zjištění detailů týkajících se konkrétního anatomického nebo patologického nálezu. To, co je na těchto snímcích nejpodstatnější, může být pro lidské oko skryté nebo neviditelné a vyžaduje proto pečlivé zaměření.

 

Tím, že se budou systémy trénovat k tomu, aby rozlišily, co mají na snímcích hledat – např. zdravou tkáň od nemocné – a dávat tato zjištění do vztahu se záznamy konkrétního pacienta, mohou pomáhat lékařům při detekci problémů daleko rychleji a přesněji.

 

 

 

V následujících letech bude systém rozmístěných chytrých čidel detekovat dílčí složky na různých frekvencích. Vstupní hodnoty interpretuje a předpoví tak, kdy například v lese spadnou stromy, příp. zda hrozí sesuv půdy. Takový systém bude „naslouchat“ našemu okolí a měřit pohyby nebo napětí v materiálu a varovat nás, jestliže se blíží nebezpečí. Dojde – li k detekci nových zvuků, zformuluje závěry na základě předchozích znalostí a schopnosti rozeznávat kombinace.

 

Jednou tak např. porozumíme „mluvě kojenců“ jako jazyku, který rodičům nebo lékařům říká, co se miminko snaží sdělit. Tím, že se systém naučí, co zvuky miminka znamenají – jestli podrážděné chování znamená, že je potomek hladový, je mu horko, je unavený nebo ho něco bolí – může spojit zvuky a brumlání s dalšími senzorickými nebo fyziologickými informacemi, např. pulsem či teplotou.

 

Tím, že rozpoznají emoce a budou schopny vnímat náladu, dokážou systémy v příštích letech zjišťovat různé aspekty rozhovoru a analyzovat výšku hlasu, tón a váhavost, a tak pomohou vést produktivnější dialogy, které by mohly zlepšit interakci v zákaznických call centrech nebo dosáhnout plynulejší interakce mezi různými kulturami.

 

 

 

 

Vědci v IBM vyvíjí počítačový systém, který skutečně vnímá chuť. Rozloží totiž ingredience na molekulární úroveň a smísí chemii potravinových směsí s psychologickým podtextem toho, jakým příchutím a aromatům dávají lidé přednost. Porovnáním výsledků s miliony receptů bude systém schopný vytvořit nové chuťové kombinace, které například spárují pečené kaštany s jinou potravinou, třeba vařenou červenou řepou, čerstvým kaviárem nebo uzenou šunkou.

 

Systém bude možné použít i k tomu, aby nám pomohl jíst zdravěji tím, že vytvoří nové kombinace chutí, které nás přimějí zatoužit po dušené zelenině spíše než po brambůrkách. Počítač bude schopný použít algoritmy k určení přesného chemického složení potravy a zjistit, proč mají lidé rádi určitě chutě. Algoritmy budou zkoumat, jak chemické látky reagují mezi sebou navzájem, postihnou molekulární komplexnost chuťových směsí a jejich vazební strukturu a získané informace spolu s modely vnímání využijí k předpovídání chuťové přitažlivosti jednotlivých příchutí.

 

Zdravá strava se tak stane nejen chutnější, ale rovněž nás překvapí neobvyklými kombinacemi potravin navrženými k tomu, aby maximalizovaly naše chuťové a gastronomické zážitky. V případě lidí, kteří mají specifické potřeby – např. pacienti s cukrovkou – systém vyvine příchutě a recepty, které by regulovaly hladinu cukru v krvi, ale zároveň uspokojily mlsný jazýček.

 

 

 

Během příštích pěti let budou čidla zabudovaná do našeho počítače nebo mobilu detekovat, jestli na nás jde nachlazení nebo jiná nemoc. Analýzou pachů, biomarkerů a tisíců molekul v lidském dechu budou pomáhat lékařům diagnostikovat a sledovat nástup řady onemocnění – jater a ledvin, astma, diabetu i epilepsie. Jednoduše totiž rozpoznají, jaké zápachy jsou ještě normální a jaké už ne.

 

Již dnes monitorují vědci z IBM podmínky životního prostředí a plyny za účelem záchrany uměleckých děl. Tato inovace se začíná uplatňovat i při řešení klinické hygieny – jedné z největších současných výzev zdravotnické péče.

 

Např. bakterie odolná vůči antibiotikům – multirezistentní zlatý stafylokok (MRSA), který v roce 2005 zapříčinil téměř 19 000 úmrtí při pobytu v nemocnici v USA –, se běžně vyskytuje na pokožce a snadno se přenáší přímým kontaktem mezi lidmi. Prevence přitom spočívá v dodržování hygieny. Za pět let bude technologie IBM umět „cítit“ povrchy, kde se aplikují desinfekční prostředky, a tak zjistit, jestli byly místnosti ošetřeny. Použití nových bezdrátových „sítí“ zase umožní sbírat data o různých chemikáliích naměřených čidly a  průběžně zjišťovat nové pachy a přizpůsobovat se jim.

 

Díky pokroku v oblasti čidel a komunikačních technologií v kombinaci se systémy hloubkového rozpoznávání mohou čidla získávat data na místech, kde to dříve nebylo myslitelné – např. v zemědělství k tomu, aby „cítily“ a analyzovaly půdní podmínky pro pěstované plodiny, ve městě zase k monitorování záležitostí spojených s odpadem, kanalizací a znečištěním. Technika tak úřadům pomůže odhalit potenciální problémy dříve, než se jim vymknou z ruky.

 

 

 

Zdroj: IBM