Vše nasvědčuje tomu, že by brzy nemuselo zůstat jen u představy.

Norská firma EnSol věnující se solárním technologiím si totiž právě patentovala technologii tenké solární vrstvy, kterou prý půjde doslova nasprejovat na libovolný podklad. Tím může být jak sklo, tak i cokoliv jiného.

Na rozdíl od běžných solárních článků, tyto jsou tvořeny vrstvičkou kovových nanočástic zabudovaných do průsvitného matrixu a fungují na trochu jiném principu. Firma EnSol na projektu nepracuje sama, podotýkáme, ale hojně využívá spolupráce s „University of Leicester Department of Physics and Astronomy“.

Chris Binns (profesor nanotechnologií na právě zmíněné univerzitě) říká: „Jedna z klíčových výhod je ta, že jde v podstatě o tenkou průsvitnou vrstvičku, kterou lze pokrýt prakticky cokoliv – klidně i budovy samotné a další hluchá místa. A jak jde dohromady průsvitnost oken a generování energie? Samozřejmě část energie vrstvička absorbuje, abychom vůbec nějakou energii získali. I s touto vrstvičkou nicméně budou okna jen nepatrně zabarvena do jiného barevného tónu.“

Organizace toho času pracují na prototypu, kterým bude solární kachlík 16 x 16 cm. EnSol také doufá, že se mu podaří dosáhnout efektivity energetické přeměny aspoň v řádu 20 %. Produkt by měl být na trhu dle střízlivého odhadu EnSolu cca kolem roku 2016. Tak či onak, již dnes můžeme popustit uzdu své fantazii – takové solární oblečení nebo solární tašky na střeše, to by bylo!

Zdroj: http://www.gizmag.com/thin-film-turns-windows-into-solar-panels/16058/

Graphen ovšem nemá jen světlé stránky, jeho unikátní vlastnosti jej dělají nesmírně těžce implementovatelným stavebním prvkem. V časopise Nature se 1. září objevila informace o tom, že se skupince vědců z UCLA podařilo některé z těchto problémů překonat a vytvořit nejrychlejší graphenový tranzistor v lidské historii.

Základním zádrhelem vždy bylo to, že při tradičních výrobních technikách materiál nebyl dost kvalitní pro výbornou funkci. Tomu by však již měl být jednou provždy konec – profesor Xiangfeng Duan nedávno vyvinul pro graphenové tranzistory postup nový, během nějž bylo využito speciálního nano-drátku jakožto samo-zarovnávací se brány.

Sám vědec komentoval svůj postup těmito slovy: „Nová strategie nám pomáhá překonat hned dvě omezení, známá z předchozích pokusů o výrobu. Jednak to prakticky eliminuje defekty, vznikající při výrobě v samotném graphenu a za druhé, právě díky drátku šlo dosáhnout nevídané pravidelnosti a tedy i výkonu.“

Ale buďme konkrétní – tyto zdánlivě drobné pokroky umožnily týmu vytvořit testovací prototyp graphenového tranzistoru, tepajícího na 300 GHz. To je srovnatelné s tradičními tranzistory a výrobními materiály z látek jako je arsenid galia nebo fosfid india.

Vědci doufají, že z podobné technologie bude jednou těžit nějaký druh vysokofrekvenčního zařízení budoucnosti – od komunikace, přes práci s obrazem, až po radarové technologie.

Zdroj: http://www.sciencedaily.com/releases/2010/09/100903092509.htm