„Pokud by stát nastavil odpovídající pravidla, až osmdesát procent zaměstnavatelů by mohlo financovat studenty,“ prohlásil Jan Rafaj, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR a současně ředitel pro personalistiku a vnější vztahy ArcelorMittal na kulatém stole v Ostravě pod názvem „Spolupráce univerzit s průmyslem a odběrateli“. Organizátory akce, která proběhla v úterý 22. května, byl Svaz průmyslu a dopravy ČR, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava a Rada vysokých škol a zúčastnilo se jí na pět desítek představitelů průmyslových asociací, firem a univerzit.
Je třeba, aby firmy měly možnost odepisovat si investice za podporu vědy a výzkumu a jejich aplikovatelné výsledky | ilustrační foto: Petr Kratochvil
Účastníci diskuse se shodli na několika závěrech, které by měly napomoci řešit současné chronické problémy českého vzdělávacího systému. Jedním z nich je to, aby stát začal podniky finančně motivovat ke spolupráci se školami a aplikační sférou. Zejména byla zmíněna možnost daňových zvýhodnění. „Je třeba, aby firmy měly možnost odepisovat si investice za podporu vědy a výzkumu a jejich aplikovatelné výsledky. Stát také zatím nebere v potaz skutečnost, že sedmnáct procent firem vyplácí stipendia pro studenty oborů, které potřebují, a to bez daňového zvýhodnění,“ uvedl Rafaj.
Jak vyplynulo z debaty, vzdělávací systém se potýká se čtyřmi klíčovými problémy:
Za prvé
- je to neefektivní systém řízení, založený na nevyváženém poměru zodpovědností a pravomocí. „Českým vysokých školám by prospěl jednodušší model řízení a také to, že by se na řízení univerzit podílelo mnohem víc odborníků z výrobní praxe. O možnosti financovat své aktivity z vlastních zdrojů v mnohem větším měřítku než dnes ani nemluvě,“ říká prof. Rudolf Haňka z University of Cambridge.
Za druhé
-
jde o nesoulad mezi systémem financování a fungováním vysokých škol a potřebami trhu práce, zejména z pohledu kvality a struktury absolventů.
„největší slabinou více jak dvou třetin absolventů technických a ekonomických vysokých škol je neznalost praxe a firemních procesů“
„Zajištění dostatku technických odborníků pro průmysl netkví jen v racionalizaci systému školství, které by mělo být financováno z veřejných prostředků nikoli jen podle počtu studentů, nýbrž zejména podle uplatnitelnosti a jiných kvalitativních údajů, ale i výraznými daňovými změnami,“ uvedl Rafaj.
Na problém kvality studentů poukázal mimo jiné již průzkum Svazu průmyslu a dopravy ČR z roku 2008, podle něhož největší slabinou více jak dvou třetin absolventů technických a ekonomických vysokých škol je neznalost praxe a firemních procesů.
Za třetí
- je to nedostatečná finanční motivace ke spolupráci vysokých škol a aplikační sféry, což se týká i daňového zvýhodnění.
Za čtvrté
- jde o nedostatečnou motivaci ke studiu přírodovědných a technických oborů na všech úrovních vzdělávacího systému.
Komentáře
Specializace / univerzalita
Také jsem si kdysi myslel, že vysoké školství by mělo řešit zaměření ve spolupráci s výrobními odvětvími.
Ale po přečtení odborného článku si to již nemyslím. Vysoká škola by měla připravit absolventa se širokým teoretickým rozhledem, aby ten když přijde do praxe, mohl využívat své znalosti k širšímu řešení problematiky a případně nalézat nová neortodoxní řešení.
Toto volání ze strany zaměstnavatelů mi připadá pokrytecké. Pokud se k tomu postavím tak že všichni zaměstnavatelé potřebují absolventy přírodovědných a technických oborů a je po nich poptávka tak pak je mi záhadou proč máme armádu magistrů sociologie? Jestli to není tím, že tato zkratka se studentům vyplácí, podle vzorce mám titul a hotovo, a zaměstnavatel je příjme a hotovo. A už vůbec nemluvím o paradoxu odměňování, kdy manažersko-obchodní pozice jsou vysoce nadhodnoceny nad pozicemi technickými.