| KONDENZÁTORY |  |
- nabitý
- vybitý
- nabíjí se (roste na něm napětí)
- vybíjí se (klesá na něm napětí)
Stavy nabíjení a vybíjení jsou časově závislé, tudíž voltmetrem (zvlášť pak digitálními) neměřitelné. V tomhle případě je napěťová technika zcela neúčinná. Je třeba použít osciloskop, nejlépe s pamětí. Je-li obvod dočasně blokován dá se zjistit napětí na vlastním kondenzátoru. To je lepší porovnat s jiným evidentně funkčním modulem (metoda CCT). Překračuje-li hodnota napětí jeho maximální jmenovité, je něco v obvodu špatného, ale kondenzátor to zpravidla není. Nejde-li zastavit proces střídání nabíjení/vybíjení zastavit, můžeme informativně změřit efektivní hodnotu a využít ji k porovnání (CCT).
Vlastní poruchu kondenzátoru způsobuje připojené nepřiměřeně vysoké napětí. Nastane-li tento stav, tak je nebezpečí průrazu v kondenzátoru. Proražený kondenzátor způsobuje pokles napětí na úkor jím procházejícím proudem. Proražený kondenzátor v sobě obsahuje mechanickou vadu, která dle svého rozsahu způsobuje nepříjemný jev. Nepříjemnost tohoto jevu spočívá v nepravidelnosti jeho poruchových stavů. Dokonce se může kondenzátor správně funkčně chovat a k průrazu dochází až při určitém napětí. Obsahuje-li modul desítky kondenzátorů, je třeba postupovat systematičtěji. U kapacit nižších (řádově nF,pF) není problém vyrobit kondenzátor s vysokým jmenovitým napětím (i kV) v malém provedení. Zde normálně jakoukoli jinou chybou v obvodu k průrazu nedochází. Jedině je-li kondenzátor ve vstupních částí, pak ho může prorazit třeba naindukované vysoké napětí (blesk). Problém je tedy u kondenzátorů s vyššími kapacitami (mikroF a miliF). Ty navíc obsahují elektrolyt a s rostoucím jmenovitým napětím rostou rozměry. U těchto kondenzátorů je třeba dodržovat předepsanou polaritu. Při přepólování se kondenzátor funkčně chová stejně, ale rozkládá se elektrolyt a snižuje jeho životnost.
K měření poruch:
a/ na kondenzátoru je trvale konstantní napětí
- kondenzátor je patrně v stavu nabitém
- u elektrolytů po delší době napětí klesá vlivem vybíjení přes Vmetr (rychlost dle vnitřního oporu)
- kondenzátor je patrně v pořádku
b/ na kondenzátoru roste nebo klesá napětí
- - kondenzátor se nabíjí nebo vybíjí
- - nedojde-li k neočekávaným změnám hodnoty (k průrazu) je kondenzátor v pořádku
c/ na kondenzátoru je malé, nulové napětí
- jeli neustálé a nedaří se jej imitačně nabít, aby dle své kapacity a paralelních součástek držel napětí, tak je s největší pravděpodobností proražen
- vypájet aspoň jednu nožičku a klasicky změřit multimetrem (nejlépe i jeho kapacitu)
Jednoduchý obvod pro zjištění funkce kondenzátoru
Není-li k dispozici speciální multimetr pro měření kondenzátorů, dá se za pomocí měřícího obvodu &ověřit funkčnost kondenzátoru. Vzhledem k častější poruchovosti kondenzátorů s vyšší kapacitou (řádově mikroF a miliF), dá se i opticky sledovat proces nabíjení a vybíjení kondenzátoru. Nabíjecí proud prochází sériově připojenou led diodou, takže jeho velikost je přímo úměrná svitu Ds. Bude- li kondenzátor vybitý, tak při stisku tlačítka T1 začne protékat onen nabíjecí proud. V okamžiku stisku T1 bude mít Inab maximální hodnotu, a ta bude exponenciálně klesat až téměř k nule. Kondenzátor je ve stavu nabitém. Proud procházející kondenzátorem je minimální (nA, ideální by bylo 0,00A). Dle velikosti tohoto nežádoucího proudu se určuje i kvalita kondenzátoru. Vlastní proces správného nabíjení poznáme podle prudkého bliknutí Ds a postupného zhasínání. Je-li kondenzátor nabitý, nesvítí nad led Ds. U kondenzátorů s kapacitou vyšší než 100 mikroF je proces celkového nabíjení delší, takže mírný svit led Ds je zanedbatelný. Jinak by to totiž mohlo znamenat proražený kondenzátor. Nabitý kondenzátor má mezi svorky A a B maximální napětí na které se mohl nabít. Jsou-li spínače ve rozpojeném stavu, měl by si kondenzátor držet své plné napětí. Protože žádný kondenzátor není ideální, dochází k pozvolnému vybíjení. Přestože se kondenzátor vybíjí přes svůj vnitřní odpor, často se říká, že se vybíjí vzduchem. Tento jev je opět hodnocením kvality kondenzátoru. Stiskem a držením tlačítka T2 se začne kondenzátor vybíjet přes paralelní LEDdiodu Dp. Puštěním T2 se dá vybíjení pozastavit, ale napětí na kondenzátoru je menší a menší. Průběh vybíjecího napětí a proudu jsou stejné, exponenciálně klesající. Svit led Dp bude opět prudký a bude se zmenšovat. INFO: LEDdiody registrují napětí větší jak 1,5V. Sériové odpory připojené k LEDdiodám jsou ochranné, jejich hodnota ovlivňuje časové průběhy nabíjení a vybíjení. Tlačítko T3 je rychlé vybíjení kondenzátorů. Různé kombinace stisku tlačítek ovlivňuje svit LEDdiod. Pro lepší analýzu exponenciálních průběhů je třeba využít osciloskop s pamětí.
U kondenzátorů s proměnnou kapacitou se může stát, že vlivem mechanického používání dojde k proražení (seknutí) ochranné izolace. Zvlášť pak u vzduchových kondenzátorů, kdy se dotýkají lamely a prodírají ochranný lak. Ty je třeba opatrně naformovat do předchozích tvarů a zalít ochranným, izolačním lakem.
Špatný kondenzátor zpravidla způsobuje celkovou nefunkčnost modulu. Kondenzátory
nemění ani tak svoji hodnotu kapacity, jak svoji kvalitu. Kvalitou kondenzátorů je míněna
otázka vnitřního odporu a ztrátového činitele.
