Kdysi se na místě dnešního výstavního areálu rozkládaly pole a uprostřed nich cukrovar barona Bauera, který své pozemky věnoval Brnu, aby zde zřídilo své stálé výstaviště. S tímto cílem město v roce 1927 založilo Výstavní akciovou společnost, která by se o provoz výstaviště starala. Od roku 1929 zde každoročně pořádala legendární Brněnské výstavní trhy, a kromě toho výstaviště ve třicátých letech zažilo dalších asi 40 výstav. Všeobecná hospodářská krize ale výstavnictví nepřála a pisárecké výstaviště se dostávalo do stále větších dluhů. Poslední Brněnské výstavní trhy se na svratecké nivě konaly v roce 1938. Pak areál převzala československá armáda a za války Wehrmacht v pavilonech chátrajícího výstaviště zřídil dílny na opravy tanků. Po osvobození se areál naopak proměnil ve vrakoviště vojenské techniky pod správou Rudé armády, v jejíchž rukách zůstal až do roku 1946.

Vůbec první poválečné Brněnské výstavní trhy se na výstavišti uskutečnily po desetileté přestávce na přelomu září a října roku 1949. V ústředním tzv. Průmyslovém paláci, dnešním pavilonu A, a v dalších třech menších pavilonech i na okolních plochách se představily podniky a družstva jihomoravského kraje. Ale spíše než o standardní obchodní výstavu, šlo o propagandistickou přehlídku hospodaření státu v podmínkách nového politického režimu. Přesto nečekaný úspěch této výstavy v podobě 250 tisíc návštěvníků vedl v následujícím roce k jejímu opakování. I tu provázela tehdejší duch vládnoucí ideologie - doprovodná výstava československo-sovětského přátelství. 

V roce 1951 byla existence Výstavní akciové společnosti formálně ukončena a její majetek získal z rozhodnutí ministerstva vnitřního obchodu Ústřední národní výbor v Brně, přesněji řečeno jeho komunální podnik s názvem Vodárny, lázně a rekreace města Brna. Tradice pořádání Brněnských výstavních trhů se opět přerušila a do roku 1953 se na výstavišti nekonala ani jedna hospodářská výstava. Od prvního dne roku 1954 město správu výstaviště svěřilo do rukou nově založené organizaci - tzv. Parku kultury a oddechu, která převzala i funkci organizátora zdejších výstav. A tak se začala rodit zcela nová koncepce výstaviště jako středisko lidové kultury a zábavy. Do provozu bylo uvedeno letní estrádní divadlo a podle sovětského vzoru se začal chystat koncept velkolepé přeměny výstavních pavilonů na sportoviště, kluby, muzea, knihovny. Pavilon Brněnských výstavních trhů (pavilon G s vyhlídkovou věží) pavilon Brno, Morava, Anthropos, Výtvarných umění, či stavitelský pavilon sloužily nejrůznějším podnikům jako skladiště zboží a materiálů. A jen pár objektů včetně hlavního Průmyslového paláce posloužilo v roce 1954 ke konání dvou výstavek spotřebního zboží a potravin, podzimní výstavě nábytku a také několika oblíbeným výstavám chovatelů drobného zvířectva, především holubů, králíků ale i moravských pštrosů. Od areálu výstavního parku se začala rozléhat střelba z malorážkové střelnice a za hlavním pavilonem cirkusy zvučných jmen pravidelně rozbíjely svá šapita. A zde kromě mnoha jiných atrakcí našel v roce 1955 své stanoviště i kolotoč se střelnicí pana Dalekiho.

1955 – První výstava československého strojírenství

Uvolnění mezinárodně-politické situace, které začalo od poloviny 50. let, sebou přineslo větší svobodu také v obchodní výměně mezi tzv. sovětským blokem a západním světem. To významně podpořilo i růst průmyslové výroby. 

Československé strojírenství navázalo na svoji slavnou prvorepublikovou zkušenost a pustilo se také do méně tradičních oborů. Ve snaze rozšířit strojní export přijala vláda 15. června roku 1955 usnesení, kterým uložila ministerstvu zahraničního obchodu ve spolupráci s Československou obchodní komorou uspořádat ještě téhož roku v září na výstavišti Parku kultury a oddechu v Brně strojírenskou výstavu. Uložený termín otevření výstavy – za tři měsíce – se zdál být nemožný.

Do horečných příprav veletrhu se vložilo i město Brno, které vytvořilo ústřední výstavní výbor v čele s předsedou tehdejšího městského národního výboru, jehož funkcí byla koordinace celkem 10 výstavních komisí.
Jakmile padlo vládní rozhodnutí o konání strojírenské výstavy, započalo urychlené vyklizení pavilonů, které dosud živořily ve funkci nejrůznějších skladů. Hlavní pavilon, Průmyslový palác s pavilony Brno a Morava se dočkaly po dlouhých letech částečné rekonstrukce. Výstavní plocha pavilonů zabrala celkem 15 tisíc metrů čtverečních a rozloha volných výstavních prostor byla o pět tisíc metrů větší.  K průmyslovému paláci bylo od železniční vlečky za branami výstaviště nataženo tři sta metrů kolejí, které sloužily jednak k navážení exponátů, tak i k exhibici železniční techniky samotné. S instalací strojních zařízení pomáhaly pracovní čety montérů, které na pomoc organizátorům vyslaly První brněnská, Královopolská strojírna a další brněnské podniky.

U hlavní brány výstaviště vyrostl nový recepční pavilon pro zahraniční hosty spojený s tiskovým střediskem. Na výstavu byli jako hosté pozváni zástupci více než padesáti zemí a účast na veletrhu potvrdilo kolem tisíce zástupců zahraničních firem. Na jejich prezentační stánky si však výstaviště muselo ještě tři roky počkat.  V kvapu probíhaly i zahradnické úpravy areálu, takže například se i budoucí téměř hektarové plochy trávníků se musely osívat předklíčenými semeny. Ale udělat bezprašné cesty mezi výstavními plochami se již organizátorům nepodařilo a znavení návštěvníci si neměli ani kde spočinout, takže se namísto laviček se svačilo tzv. jak se dalo, třeba i na popelnicích, což se již tehdy stalo terčem veřejné kritiky.

Vrásky na čele dělalo organizátorům také zajištění ubytovacích kapacit, protože v Brně toho času fungoval jen hotel Slávia a Slovan a ty byly zcela rezervovány pro zahraniční delegace. Uvažovalo se dokonce o zprovoznění některých nedávno zrušených hotelů, jako bylo například Korzo. Ubytování cizinců posloužil Bauerův zámeček, tehdy stojící ještě mimo areál výstaviště, který fungoval jako školní internát. Možnost přenocování návštěvníků také poskytly internáty v konfiskovaných vilách na ulici Hlinky přímo nad výstavištěm a někdo musel vzít zavděk i lehátku v tělocvičně jedné ze tří brněnských škol. Ubytovací odbor organizačního štábu měl v záloze dokonce i pokoje hotýlků za Brnem včetně hradu Veveří, který toho času sloužil též jako ubytovna zdejšímu učilišti. 

Úplně jasno nebylo ani v tom, jak se bude výstava jmenovat. Brněnský výbor navrhoval Brněnské strojírenské výstavní trhy, zato Praha, která měla na starosti propagaci v zahraničí a jeho politicko-ideologickou náplň, prosazovala název Československá strojírenská výstava v Brně. Nakonec se ujal název Výstava československého strojírenství.

Její brány se za účasti představitelů tehdejší vlády, vládnoucí komunistické strany, diplomatických sborů a přibližně třiceti zahraničních vládních delegací slavnostně otevřely v neděli 11. září ve dvě hodiny odpoledne. Poté co si zástupy mocných výstavu zběžně prohlédly, zamířily na odpolední recepci na novou radnici. Večer je pak čekalo slavnostní představení v Janáčkově divadle. Během čtyř hodin od otevření výstavy prošlo branou výstaviště přes 25 tisíc návštěvníků, a neděle také přivítala tisícího návštěvníka. V republice nebylo snad strojírenského podniku, jehož závodní rada by pro zaměstnance nezorganizovala zájezd na tuto v Československu dosud ojedinělou strojírenskou přehlídku, kterou organizátoři původně plánovali jen pro zahraniční zájemce. S nimi na výstavě jednali zástupci tzv. podniků zahraničního obchodu, jako byly Strojexport, Techno, Kovo, Motokov a Feromet, a které podle oborů zajišťovaly jednotlivým strojírenským podnikům vývoz do ciziny.

V Brně se představilo to nejlepší z československého strojírenství. K vidění byla plejáda strojů od linky na zpracování tabáku až po vrtné soupravy naftařů, nemohla chybět tehdejší chlouba československého strojírenství - těžké obráběcí stroje, které se stejně tak jako textilní tryskové stavy předváděly návštěvníkům v pleném chodu.  Jen zahraniční zájemci měli možnost se dostat na slatinské letiště, kde vystavená letadla mohli vidět přímo v akci. U rotundy kroužila po pionýrské úzkokolejce pro zábavu dětí důlní dieslová lokomotiva. Výstavní modely motocyklů a kol zas pro nejširší publikum jezdily na dráze nedalekého velodromu.

Veřejnosti se tu poprvé představil i legendární Pionýr s obsahem 48 kubíků. Svoji premiéru měl v pavilonu Rangún i například prototyp Tatry 603, Škoda 440 i nový popelářský vůz z brandýských strojíren. Přímo na poli, na periferii výstaviště zemědělské stroje předváděly své schopnosti.  Další chlouba československého strojírenství – vodní čerpadla a pumpy čeřily hladinu právě zbudovaného bazénu u průmyslového paláce.  Expozice pavilonu s názvem Brno byla věnována přehlídce zdravotnické techniky z brněnské Chirany a pavilon Morava pod svoji střechou soustředil nejrůznější elektropřístroje a měřící techniku. Z domácích spotřebičů v něm  Kovotechna představila svoji novinku – troubu s časovým vypínačem a strašnická Tesla se pochlubila svým prototypem televize Tesla 4202 A s úhlopříčkou 36 cm, která o celých 11 cm předčila dosavadní přístroje.

Park kultury a oddechu nežil jen strojírenskou výstavou, ale řadou zábavných programů jako byly módní přehlídky, promenádní koncerty a plno měl i dětský koutek. Každý den v osm hodin ožívala manéž největšího československého cirkusu Humberto, který dopoledne návštěvníkům výstavy předváděl i svůj slavný zvěřinec. Dlouho do večera žilo výstaviště svým tradičním lunaparkem, zábavnými estrádami, taneční hudbou a odpálil se tu i jeden ohňostroj. Z mimořádných tržeb se těšily i stánky s potravinami a spotřebním zbožím všeho druhu, kterého na pultech běžných obchodů bývalo poskromnu.