Energetické štítky byly poprvé v EU představeny v polovině 90. let. Se vstupem ČR do EU pak byly plně zavedeny i v České republice. Energetické štítky umožňují zájemcům o nákup elektrospotřebiče velmi rychle se zorientovat mezi jednotlivými modely spotřebičů, respektive jejich energetickou účinností a dalšími parametry. Poskytují tak možnost jednoduše porovnat provozní spotřebu jednotlivých modelů.

 

Energetické štítky představují velmi efektivní nástroj zvyšování energetické účinnosti elektrospotřebičů na trhu. Jak například dokládají studie GfK, v roce 2009 se energetická třída A a A+ podílela z více než 90–95 % na prodeji všech chladniček a praček v zemích střední a východní Evropy. Přitom ještě v roce 2004 to bylo jen 60 % pro chladničky a 75 % pro pračky. Z toho však také vyplývá potřeba změn v systému štítkování.

 

 

 

 

 

 

 

Zjednodušeně řečeno je v současné době naprostá většina štítkovaných spotřebičů v nejvyšší energetické třídě. Štítky tak přestávají plnit svou funkci rozlišení mezi lepším a horším spotřebičem z hlediska provozní spotřeby energie. To je mimo jiné důvodem, proč byla v květnu 2010 přijata nová legislativa o energetickém štítkování spotřebičů. Obsahové a vizuální změny energetických štítků i další (nové) požadavky související s jejich prezentací by tak měly přispět k tomu, aby energetické štítky nadále zůstaly tak efektivním nástrojem zvyšování energetické účinnosti spotřebičů, jako tomu bylo doposud.

 

 

I díky pozitivnímu dopadu štítkování dochází u většiny elektrospotřebičů během posledních několika desítek let k výraznému zvýšení jejich energetické účinnosti. Jednotková spotřeba energie či vody se u některých typů spotřebičů snížila až čtyřikrát. V porovnání s kombinovanými chladničkami nebo mrazničkami (šuplíkovými) z počátku 90. let mají současné spotřebiče třídy A poloviční spotřebu energie, spotřebiče třídy A++ jsou pak dokonce až třikrát účinnější. Současné pračky mají třikrát nižší spotřebu energie a čtyřikrát nižší spotřebu vody.

 

 

 

 

 

 

Pokud vyměňujete nový spotřebič za starý, může být energetická návratnost vlivem výrazně nižší spotřeby elektrické energie jen několik málo let. K tomu přispívá i fakt, že u některých spotřebičů navíc dochází ke zvyšování spotřeby energie vlivem stárnutí jednotlivých komponent. Například se odhaduje, že kvůli stárnutí je po deseti letech provozu spotřeba chladniček oproti tabulkovým hodnotám zhruba o 15–20 % vyšší. To znamená zvyšování spotřeby v průměru zhruba o 1–2 % ročně. Připojená tabulka porovnává spotřebu energie (a tedy možnou úsporu nákladů a elektrické energie) nového a starého spotřebiče v závislosti na stáří původního spotřebiče.

 

 

Celá publikace je k dispozici v SEVEn nebo ke stažení v elektronické podobě zde. A jaké jsou Vaše zkušenosti s údaji, zaručovanými na štítcích?