Bližší pohled již zasluhuje samotné jméno superpočítače - první část pojmenování pochází z latinského výrazu značícího "inovovat, změnit, pozměnit, ..." a dodatečné písmeno "G" pak znamená "Genesis". Jak jsme již napověděli v úvodu, jedná se o rekonfigurovatelný model, který může svoji interní strukturu dynamicky měnit přímo za chodu a ideálně se tak přizpůsobit nárokům.
Tradiční počítače, ačkoliv si to často neuvědomujeme, totiž často fungují na základě tzv. fixní logiky, která jim však na druhou stranu umožňuje vykonávat z našeho pohledu stovky praktických funkcí - třídit fotky z dovolené, programovat, pouštět si hudbu či DVD, ... Přístup, který se snaží být všeumělem naprosto ve všem, má ale (jako obvykle) jeden háček - podobně koncipované stroje potřebují výrazně větší prostor i více energie.
Model Novo-G se snaží jít zlatou střední cestou a brát si to nejlepší z obou táborů. Jak on, tak i jiné rekonfigurovatelné stroje fungují tak, že na nejspodnější úrovni počítač umí přestavět vnitřnosti stroje podobně, jako si třeba děti hrají se stavebnicí Lego. Tímto je vždy vytvořena dokonalá architektura pro určitý úkol. Pokud si právě říkáte, k čemu celý ten humbuk, pak musíme doplnit, že stroje s rekonfigurovatelnou architekturou jsou obvykle 10-100x rychlejší, nežli běžné počítače této velikosti a přitom jim navíc ještě často stačí zhruba 1/10 energie.
Ačkoliv byl přínos rekonfigurovatelných počítačů v praxi již prokázán, stále se jedná o zařízení viděná hlavně v laboratořích, speciálních vládních institucích apod. které si mohou dovolit jejich náročnou obsluhu. Technikové kolem projektu hovoří jasně: "Je to sice nesmírně mocná technologie, nicméně, je to také nesmírně komplikovaná technologie. Naším cílem mimo jiné bude i zvýšit popularitu podobných zařízení a zajistit tak jejich co největší rozšíření i mimo doménu specializovaných týmů.
