"Jedna z cest, jak využít málo intenzivních geotermálních energetických zdrojů leží v možnosti přeměnit chodby dolu na běžný bojler, jenž by poskytoval teplou vodu a topení blízkým městům," řekl Rafael Rodríguez z oviedské univerzity. "Tento typ energetické výměny, který se ve Španělsku toho času prakticky nepoužívá, samozřejmě získává svoji energii z interního tepla Země".
Výše jmenovaný inženýr a jeho kolegyně María Belarmina Díaz vyvinuli semi-empirickou metodu (napůl matematickou a napůl experimentální), s jejíž pomocí je možné vypočítat množství tepla, které lze získat z určitého tunelu určeného k opuštění. Tyto výzkumy se mimochodem dají provádět i "předem" za situací, kdy se důl bude ještě roky používat.
Celá studie za zabývala geotermálním využitím 2 km dlouhé důlní šachty, kde je teplota kamenů v hloubce cca 500 m pod povrchem nějakých 30 °C. To je pro tuto hloubku typický výsledek, což je i důvod, proč lze výpočet i s pokusem aplikovat i na jiná místa po celé Zemi nalézající se podobně hluboko. Voda by mohla být dle inženýrů přiváděna do trubek teplá jen 7 °C a opouštět ji ohřátá na 12 °C, což je rozdíl už dost zajímavý na to, aby se dal využít.
Jak jsme již několikrát naznačili a jak zdůraznili i tito dva inženýři, celá geotermální oblast má oproti jiných přístupům hned několik mimořádných výhod: Podobné energetické zdroje poskytují velmi vyrovnaný výkon, jsou absolutně netoxické, nezůstávají po nich žádné spaliny ani zplodiny a jsou to obecně velice spolehliví dodavatelé tepla. V lecjaké zemi by mohlo být navíc přihlédnuto také k tomu, že si podobné měniče může stavět velice snadno naprosto kdokoliv a to i kompletně z vlastních zdrojů.
