Konstrukce vysokonapěťového relaxačního generátoru vznikla v předinternetovém pravěku na základě naprostého nepochopení přechodového děje při nabíjení a vybíjení kondenzátoru. Impulsem byla oslava 75. výročí dnes už zoptimalizované průmyslovky, kde v zešeřelém chrámu vstupní haly památkově chráněné budovy posílal k nebi plazmu velký Jakobův žebřík (Jacobs ladder ) [1], který tam spolu s impozantním vysokonapěťovým transformátorem pan profesor Novák tehdy nainstaloval. Byla to úžasná podívaná, výboj se zapálil dole v nejužším místě vidličky a pak pomalu andělsky stoupal nahoru k rozšiřujícímu se konci, kde se zatřepotal a zanikl. Ty internety tenkrát nebyly a ani ve vznikající komerční televizi, která se zaměřila ve vítězném projektu na náročné diváky, nic takového nedávali. A z bezpečnostních důvodů nám o takovém kouzle raději nepřednášeli ani na škole. A tak jako můru přitahuje světlo svíčky, tak správné elektrotechniky lákaly odjakživa blesky vysokého napětí podobně, jako budoucí chemiky domácí výroba výbušnin. Protože slovy paní správcové šplhající na pivovarský komín v Postřižinách, to je to pravé, protože je to nebezpečné.